Český bratr 12/2015. Moderní doba: „Svařák a hry“

Úvodník

Adventem vykračujeme do nového církevního roku

Letos jsme prožili první adventní neděli už koncem listopadu. Začíná církevní rok, otevírá se před námi cosi nového, čistého, nepopsaného. Slavíme příchod, narození dítěte v jeslích, vyhledáváme klid a tiché chvíle při svíčkách. Zároveň se chýlí ke konci občanský rok s celým svým předvánočním blázincem v obchodních centrech, s firemními večírky, reklamami se Santaklausem, punčem a koledami po stopadesáté.

Oba tyto póly k našemu prožívání adventu v předvánočním čase patří. Trocha klidu, trocha pozlátka, shánění dárků a vůně vánočního cukroví. Že je prožívání Vánoc cosi navýsost důležitého, o tom svědčí i časté spory těch, kdo se chystají slavit společné Vánoce poprvé: „Uděláme si Štědrý den jako u nás! Ne, já bych chtěl, aby to bylo jako u nás!“

Než se nadějeme, bude tu rok 2016. Co přinese nového? Všichni si přejeme protříbení v politice a zklidnění mezinárodním dění, solidaritu s lidmi v pohybu a účinnou pomoc potřebným. Modleme se za pokoj.

V Českém bratru chystáme do nového ročníku pár změn. Cyklus témat už máme vymyšlen, chtěli bychom rozpracovat pojmy jako je duše, pocit, strach, radost, bolest a podobně. Chystáme novou rubriku, v které by se objevovaly krátké aktuální zprávy. Prostřednictvím časopisu by církev rádi oslovovali i členové nově zvolené synodní rady. Předplatné na celý rok zůstává 290 Kč. Pokud chystáte nějaké změny v počtu odebíraných kusů, budeme rádi, když to redakci sdělíte do konce roku. Faktury budeme rozesílat jako obvykle, v únoru.

DŽ_výřezInspirativní čtení a klidné a radostné prožití vánočních svátků přeje všem čtenářům Daniela Ženatá

OBSAH ČÍSLA

ÚSTECKÝ SENIORÁT
Ústecký seniorát – výhledy  – P.Čapek

TÉMA
Jak se stane z rebelie kánon – T. Pavelka
Otázka na tělo: Čím se řídíte při výběru vánočních dárků?

CÍRKEV ŽIJE
Druhý vatikánský koncil po padesáti letech – J. Doležal
Pohled vzhůru. Husův rok 2015 končí – J. Plíšková
Cesta za krajany do Chorvatska – J. Krupa
Příběhy bezpráví – A. Wrana
Mých prvních třicet dní v misi – D. Petříček
Zvuk lotyšských pěveckých sborů je dotek nebes – B. Šimečková
Slavnostní bohoslužby v Ratiboři – R. Hříbková
Zvonky dobré zprávy v Evropském parlamentu – R. Hříbková
Evangelické muzeum v Horním Rakousku – D. Matějka

MOJE CÍRKEV
Rozhovor s J. Schneiderem: Zpívá-li více generací spolu, zážitek se umocňuje – O. Kolář
Supervize a práce kazatele – D. Ženatá

DĚTI A SBOR
Rozhovor s Evou Ježíkovou: Zpívání s dětmi – L. Ridzoňová
Zpívejte a tvořte – L. Ridzoňová

DIAKONIE
Romové společně s filharmoniky – A. Šůra
Rozhovor s Magdalenou Mašlaňovou: Jsme jaksi rozpohybováni – M. Vodáková

SLOVO
Poslední slovo: Komu co a proč? – P. Neumann

RECENZE
Divadelní představení: Korespondence V+ W – M. Fůrová
Gerhard Mester: Člověk František – J. Plíšková
Jan Hus: Knihy kacířů se mají číst 

 

Kázání na posvěcení chrámu (Jan 10,22–31)

(ČB 12/2015) Věz, že posvěcení kostela lidé pamatují proto, že kněz biskup požehnal ho, aby v něm dála se čest a chvála Pánu Bohu, slovo Boží aby v něm kázáno bylo, lidé aby je slyšeli, mše aby sloužili, a modlíce se, aby hříchů odpuštění nalezli a za hodné věci Pána Boha prosili. Ale věz, že chrám, jejž Šalamoun vystavěl, třikrát jest posvěcen: nejprve od Šalamouna, po druhé od Zorobabele, po třetí od Judy Machabejského. Pak od tří mužů jest ten chrám poskvrněn, nejprve od krále Jeroboáma, jenž byl učinil dvě telata zlatá, po druhé od Nebuzardana, knížete babylonského, který spálil chrám v Jeruzalémě, po třetí od Antiocha krále, který učinil modlu v chrámě, spálil knihy zákona Božího a zavraždil všechny, kteří nechtěli modliti se k modle.

Hle, teď vidíš, co sluje posvěcení chrámu. A věz, že ta tři svěcení chrámu Šalamounova znamenají tři svěcení chrámu Kristova, jenž jest sbor lidí k spasení vyvolených; neboť dí sv. Augustin: Chrám Boží spolu všichni jsme. Ten chrám posvěcuje Kristus sám, nejprve na kříži, po druhé v svatém pokání mnohých a po třetí v den z mrtvýchvstání. 

Kdo chce duchovní dům vystavěti, musí rozumem hluboko kopati; neboť Bůh jest hlubší nežli která propast. A tak pochopí člověk rozumem, že Kristus jest Bůh nesmírný a že jest to nejlepší dobro; protož má na něm založiti víru, naději i lásku. Víra bude na kameni podlaha. A že čtyřhranný dům pevně stojí, proto musí zde býti naděje, z níž čtyry stěny mají býti vysoko vyzdviženy: První stěna od východu slunce, tj. naděje věrných, že jsou vyvoleni ke spasení. Druhá stěna, od západu slunce, jest naděje věčného nasycení, jež sluje poslední večeře. Třetí stěna jest od půlnoci; tj. naděje zbavení věčného zatracení. Čtvrtá stěna, na poledne, jest naděje požívání věčné radosti v Kristu. Hle, tyť jsou čtyry stěny domu duchovního věrných křesťanů. Když jsou hojni v naději, vystaví na víře čtyry stěny velmi vysoké. Pak ctnost Ducha Svatého, která nikdy nezklamává, jest láska, jež jako střecha přikrývá a dokonává ten dům duchovní. A tak přijde-li déšť pomsty Boží neb pokušení Božího, a povodně, to jest protivenství lidská neb tělesná hnutí, a větrové pýchy, závisti, lakomství a hněvu, dům stane vždy pevně, neboť ctnosti přemohou hříchy, stojíce na základě pevném.

Dále věz, že každý, kdo má dům duchovní, ten má krásným učiniti ten dům, a to tak, že prostře na podlahu pokoru a obloží čtyry stěny ctnostmi, tak aby spravedlnost byla na stěně od východu, statečnost na stěně od půlnoci, skromnost od poledne a opatrnost od západu. Jako počátek každého hříchu jest pýcha, tak všech ctností základ jest pokora. Hle, tak ty ctnosti poznaje, duchovní dům svůj na Kristovi ustav. Hle o ten dům tak způsobilý má státi každý člověk všemi svými silami, rozumem, vůlí i pamětí, aby v něm přebýval na věky.

Léta tisícího čtyrstého a třináctého, v den postný svatých apoštolů Šimona a Judy, na hradě, jenž sluje Kozí, toto vyložení svatých evangelií jest skončeno. Amen.

Postila, s. 353–361

upravil František Doležal

 

Jak se stane z rebelie kánon…

The_searchers_Ford_Trailer_screenshot_(1)(ČB 12/2015) Již pár let zažívám mírné pobavení, když v hudbě, jíž televizní kanály podbarvují své upoutávky na příští pořady, rozeznám písničku od „The Prodigy“ nebo „Propellerheads“. Ještě si celkem živě pamatuji, jak tato hudba, složená hlavně z bicích a z počítačových zvuků, téměř neodmyslitelně spojená s celonočními drogovými tahy, přišla leckomu jako konec kultury. Pád do divošství. Dnes u toho babička luští křížovku a sotva zvedne oči. Pokračování textu