(ČB 12/2015) Věz, že posvěcení kostela lidé pamatují proto, že kněz biskup požehnal ho, aby v něm dála se čest a chvála Pánu Bohu, slovo Boží aby v něm kázáno bylo, lidé aby je slyšeli, mše aby sloužili, a modlíce se, aby hříchů odpuštění nalezli a za hodné věci Pána Boha prosili. Ale věz, že chrám, jejž Šalamoun vystavěl, třikrát jest posvěcen: nejprve od Šalamouna, po druhé od Zorobabele, po třetí od Judy Machabejského. Pak od tří mužů jest ten chrám poskvrněn, nejprve od krále Jeroboáma, jenž byl učinil dvě telata zlatá, po druhé od Nebuzardana, knížete babylonského, který spálil chrám v Jeruzalémě, po třetí od Antiocha krále, který učinil modlu v chrámě, spálil knihy zákona Božího a zavraždil všechny, kteří nechtěli modliti se k modle.
Hle, teď vidíš, co sluje posvěcení chrámu. A věz, že ta tři svěcení chrámu Šalamounova znamenají tři svěcení chrámu Kristova, jenž jest sbor lidí k spasení vyvolených; neboť dí sv. Augustin: Chrám Boží spolu všichni jsme. Ten chrám posvěcuje Kristus sám, nejprve na kříži, po druhé v svatém pokání mnohých a po třetí v den z mrtvýchvstání.
Kdo chce duchovní dům vystavěti, musí rozumem hluboko kopati; neboť Bůh jest hlubší nežli která propast. A tak pochopí člověk rozumem, že Kristus jest Bůh nesmírný a že jest to nejlepší dobro; protož má na něm založiti víru, naději i lásku. Víra bude na kameni podlaha. A že čtyřhranný dům pevně stojí, proto musí zde býti naděje, z níž čtyry stěny mají býti vysoko vyzdviženy: První stěna od východu slunce, tj. naděje věrných, že jsou vyvoleni ke spasení. Druhá stěna, od západu slunce, jest naděje věčného nasycení, jež sluje poslední večeře. Třetí stěna jest od půlnoci; tj. naděje zbavení věčného zatracení. Čtvrtá stěna, na poledne, jest naděje požívání věčné radosti v Kristu. Hle, tyť jsou čtyry stěny domu duchovního věrných křesťanů. Když jsou hojni v naději, vystaví na víře čtyry stěny velmi vysoké. Pak ctnost Ducha Svatého, která nikdy nezklamává, jest láska, jež jako střecha přikrývá a dokonává ten dům duchovní. A tak přijde-li déšť pomsty Boží neb pokušení Božího, a povodně, to jest protivenství lidská neb tělesná hnutí, a větrové pýchy, závisti, lakomství a hněvu, dům stane vždy pevně, neboť ctnosti přemohou hříchy, stojíce na základě pevném.
Dále věz, že každý, kdo má dům duchovní, ten má krásným učiniti ten dům, a to tak, že prostře na podlahu pokoru a obloží čtyry stěny ctnostmi, tak aby spravedlnost byla na stěně od východu, statečnost na stěně od půlnoci, skromnost od poledne a opatrnost od západu. Jako počátek každého hříchu jest pýcha, tak všech ctností základ jest pokora. Hle, tak ty ctnosti poznaje, duchovní dům svůj na Kristovi ustav. Hle o ten dům tak způsobilý má státi každý člověk všemi svými silami, rozumem, vůlí i pamětí, aby v něm přebýval na věky.
Léta tisícího čtyrstého a třináctého, v den postný svatých apoštolů Šimona a Judy, na hradě, jenž sluje Kozí, toto vyložení svatých evangelií jest skončeno. Amen.
Postila, s. 353–361
upravil František Doležal