(ČB 5/2020) Vzpomínám si, jak se mi před lety, ještě na fakultě, jeden z kolegů svěřil: „Víš, asi nejsem moc zbožný…“ Považovala jsem to za ironický vtip. No jistě. Kdo je? Že je někdo „pobožný“, to jsem často slyšela se shovívavou přezíravostí. Jako by zbožnost byla jakási karikatura víry (lidová zbožnost, barokní zbožnost atd.). Až během toho rozhovoru mi tenkrát došlo, že to byl docela upřímný povzdech, že ke křesťanské víře zbožnost patří – jako soustředěnost ke zdrojům víry. A také, že se jí někdy může nedostávat.

Poslechněte si článek:

Tahle vzpomínka mi znovu přišla na mysl při jednom sborovém rozhovoru před pár měsíci. Zcela samozřejmě jsem mluvila o tom, že vyznání víry je také povzbuzení a pravidlo pro naši osobní zbožnost, ale reakce posluchačů na toto slovo znovu prozradila jisté spíše negativní nazírání. Pokračování textu →

(ČB 5/2020) Spolu s postupným vyhodnocováním sborových účetnictví je zpravidla v průběhu dubna možné postupně tvořit také celocírkevní finanční bilanci. Ta ukazuje, v jaké situaci se naše církev nachází, zda si dokážeme své faráře platit a zároveň financovat chod jednotlivých sborů i ústředí. Rozsáhlá vládní opatření ovšem v polovině března uzavřela kostely a v mnoha sborech ČCE tak znemožnila konat v řádných termínech letošní sborová shromáždění, spojená se schvalováním účetních závěrek. Příprava celocírkevní finanční bilance za rok 2019 se tím zbrzdila. V novém, přehlednějším formátu jsme tedy prozatím zpracovali alespoň data za rok 2018. A je to poměrně zajímavé čtení.

Poslechněte si článek:

V následujících letech se totiž začne znatelně projevovat přechod na plné samofinancování. Jde o klíčové období, v němž svobodu a s tím spojenou odpovědnost bereme do svých rukou. Zvykli jsme si, že stěžejní výdaje církve hradil stát a my jen „přispívali na sborové potřeby“. Nyní se nacházíme na cestě k zásadně důstojnějšímu stavu věcí, znamenajícímu, že církev bude hradit většinu svých výdajů z prostředků, pocházejících od vlastních členů a příznivců a z vlastního hospodaření, zatímco stát nebo jiné subjekty budou přispívat už jen na nějaké konkrétní účely. Zákon o majetkovém vyrovnání z roku 2012 dal tomuto přechodu pevný rámec a nový impulz. Pokračování textu →

(ČB 5/2020) …a protože slýcháme, že nám chybí dobré zprávy, tak se na dobré zprávy zaměřím, a to ze západu. Háček je v tom, že každý má trochu jiné představy o tom, jak by taková dobrá zpráva ze Západočeského seniorátu měla vypadat.

Poslechněte si článek:

Co by bylo vlastně pro tento specifický kout naší pestré církve dobré? Nejlépe bychom to měli vědět my, co tu žijeme. Po dvaceti letech na západě už se začínám považovat za „insidera“. Zároveň však jsem pamětliva toho, jak to chodí jinde, i toho, že také zde zůstávají neprobádaná území a neprobádané situace.

Časy se mění

I když tváří v tvář rostoucímu odvodu do Personálního fondu mohla nastat neřízená panika nebo znít stížnosti na „ty nahoře“ (myslí se teď patro mezi seniorátním výborem a Pánem Bohem), dobré noviny ze západu pro mě jsou, že se tak neděje. Že se ale časy mění, o tom nepochybuje nikdo. O struktuře sborů a sborové práci budeme muset přemýšlet v neosahaných konceptech a modelech, to tušíme. Pokračování textu →