(ČB 10/2015) (*1969) prošla profesemi jako osobní asistentka nebo pečovatelka. Vystudovala gymnázium, pak uměleckou nástavbu se zaměřením na textilní krajku, pracovala v muzeu, v kanceláři i v malé fabrice. Po čase naplněném hlavně péčí o děti a rodinu vystudovala na Husově institutu teologických studií v Praze misijně-charitativní činnost. Nyní pracuje jako sociální pracovnice. Před šesti lety, v době, kdy pracovala na zkrácený úvazek, se přidala k péči o uprchlickou rodinu z Barmy a zůstala u toho do dneška. Pokračování textu →

(ČB 10/2015) 
Monika Žárská, lingvistka a překladatelka
Nevím. Ale protože jsem se v poslední době zabývala Přemyslem Pittrem, vím, co by udělal on. Vzal by si domů uprchlíků několik a okamžitě by jim začal vyprávět o Ježíši.
Pokračování textu →

(ČB 9/2015) Je to už dlouhých dvacet pět let, kdy jsme mohli v novinách číst, že ten či onen náš spoluobčan byl zadržen příslušníky VB pro účast na nepovolené demonstraci. Žili mezi námi, chodili do stejného kostela, jejich děti chodily do školy s našimi. Jejich sousedé a známí věděli, že to nejsou zločinci, že nevyrábějí někde potajmu granáty, že nejsou zvrhlíci a feťáci, že nejsou takoví, jak je popisovali v tehdejších novinách. Pokračování textu →

(ČB 9/2015) Revoluce osmnáctého (v našem prostoru pak spíše devatenáctého) století nám zanechaly vícero „vyhlášení nezávislosti“ a „práv člověka a občana“. Prosvítá z nich přesvědčení, že člověk má vlastní rozum, sám dovede nakládat se svým životem. A že uvolnění jeho tvůrčích sil povede automaticky k rozvoji. A nebyl to úplně špatný odhad. Pokračování textu →