(ČB 9/2016) Je zvláštním paradoxem, že v čase prudkého technického rozvoje se nedaří takzvané kultuře smrti (což je antropologický termín pro všechno kulturní vyrovnávání se smrtí), která se projevuje zejména v pohřebních slavnostech. Přitom v mnoha daleko chudších mimoevropských kulturách se pohřební slavnosti konaly či ještě konají daleko výpravněji. Někdy bývají nejnákladnějšími slavnostmi vůbec. Považují se totiž za zvláštní druh přechodových rituálů, při nichž se mění společenský status člověka. V tomto případě se pak pozůstalí pokoušejí k novému společenskému zařazení zemřelému pomoci, popřípadě zabránit, aby je po smrti zneklidňoval.

Poslechněte si článek:

(ČB 9/2016)

Jindřich Štreit, fotograf
Nebrečíme jen smutkem, ale i štěstím. Probrečím pohádku, která má šťastný konec, probrečím závěr filmu, který dobře končí a mladí se vezmou, dojme mne, když dcera volá, že jí dobře dopadl koncert, nebo když se vnouček  přitiskne a dá pusinku.

Poslechněte si článek:

(ČB 7-8/2016) Slova mají svůj význam a slovo je pojem utvářející skutečnost. Půjdu tedy s vámi, vážení čtenáři, osobní cestou slov. Dokážete si vybavit okamžik hněvu směřujícího vůči vám? Dokážete si vzpomenout, kdy jste hněvu sami podlehli tak, že jste toho litovali? Dokážete si ale také přiznat, že váš hněv leckdy vzplál spravedlivě a odstup času tomu dal za pravdu?

Poslechněte si článek:

(ČB 7-8/2016) Lidský hněv je církví od 6. století řazen mezi sedm kardinálních (lat. cardo = pant) hříchů, to znamená takových, kolem kterých se „otáčí“ celá hříšnost člověka. A přesto se jen ve Starém zákoně v 375 případech náš laskavý a dlouhoshovívavý Hospodin hněvá. A Nový zákon dokonce poví: „Hněvejte se!“ (Ef 4,26) Nové překlady to rámují do únosnějšího podání: „Hněváte-li se“, ale epištola opravdu „Hněvejte se“ říká. A přesní Kraličtí to dobře přeložili takto doslova, jak je to i nahoře v názvu tohoto článku.

Poslechněte si článek: