(ČB 9/2017) Omlouvat se za „nepřátelský postoj k sexualitě“ křesťanů uplynulých dob patří dnes k dobrému tónu, ať už vyjádření pro veřejnost či vnitrocírkevních. Jako u všech tvrzení, která člověk bez dalšího zkoumání přejímá, jako u všech věcí, které „přece každý ví“, je i zde skutečnost o dost složitější.

Kdo se neožení, udělá lépe
Začít můžeme už Pavlovým (vtipným) výrokem: „Takže kdo se ožení se svou snoubenkou, jedná dobře, ale kdo se neožení, udělá lépe.“ Ale už u tohoto výroku z 1Kor 7 stojí za to sledovat souvislosti. O dvanáct veršů výše čteme: „Nemám žádný rozkaz Páně, ale dávám jen radu… Domnívám se, že vzhledem k tomu, co má přijít, je pro člověka nejlepší zůstat tak, jak je.“ A níže: „Svobodný se stará o věci Páně,

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 9/2017)

Marta Sedláčková, farářka, manželka faráře
Baví mě, že si navzájem vylepšujeme kázání. A že si povídáme o teologii, pokud nás děti nechají; že to je jedna z našich společných vášní. Postupem času nám ale na faře čím dál víc vadí ztráta soukromí; patří prostě celému sboru, není naše, a mně tedy chybí určité „bezpečí“; ráda bych za sebou zavřela dveře a měla jistotu, že se po domě a zahradě nebude nikdo pohybovat.
A pak mi vadí, že se školní docházkou dětí už nemáme jako rodina víc než den volna v kuse, v podstatě nemáme žádný, protože i v sobotu

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 7-8/2017) Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost. Zavolal si deset svých služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: „Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.“ (L 19,11–13;15–26)

Čeho má člověk nedostatek, to si chrání, to si musí šetřit, o to se bojí. To je známá věc. Velmi známý je biblický příběh o deseti služebnících, kteří od svého pána, muže vznešeného rodu, obdrží významnou částku.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 7-8/2017) Po vznešených skutcích podle prvních tří přikázání není díla lepšího nad poslušnost a službu vůči všem nám nadřízeným. Proto je neposlušnost větším hříchem než zabití, necudnost, krádež, podvod a vše, co je v těch činech zahrnuto. A prvním skutkem je, že máme mít v úctě svého tělesného otce a svou matku, že si jich velice vážíme, že mlčky strpíme, jak s námi nakládají. Neboť ne nadarmo řekl Bůh: „Cti je!“ Neříká, že je musíš mít rád, ačkoli se i to sluší. Ctít však je ještě více než jen prostě milovat.

Poslechněte si článek: