(ČB 2/2018) Ježíš znal význam ticha. Uměl mluvit, kázat, křičet a povolávat, ale hlavně uměl být potichu. Tím že mlčel, toho často řekl víc. Věděl, kdy promluvit a kdy mlčet; kdy ticho vyloženě křičí. Z prázdného hrobu se nic neozývá, a přece sám o sobě volá. Teď Ježíš odchází už za tmy ven, pryč z města. Odchází na pusté místo, daleko od davů, pryč ode všeho. Odchází od lidí, aby tu pak pro ně mohl znovu být.
(ČB 2/2018) Ani vzájemná shoda na sjednocení pod jednu církev, k níž augsburští i reformovaní dospěli při příležitosti husovského půlmilénia roku 1915, ještě nebyla krokem posledním. K vzniku nové církve totiž mezitím na obzoru vyrostla nová překážka: první světová válka. Čeští evangelíci si dobře uvědomovali, že v atmosféře války budou všechny pokusy, směřující jakkoliv k rozmachu národní myšlenky, pečlivě potírány, a že založení nové církve bude muset ještě počkat. Soustředili se tedy na drobnější, zejména vnitřní záležitosti, které měly alespoň částečně připravit půdu pro případ, že by nastala situace pro vznik církve příhodná. A vskutku – když roku 1916 umírá císař František Josef I., jde o předzvěst toho, že se věci dají do pohybu. A tak se 16. května 1917 schází důvěrná schůze představitelů českých evangelíků, kde je po referátech Josefa Součka a Josefa Hromádky přijato následující usnesení:
(ČB 2/2018)Alexandra Jacobea (rozená Hauserová, *1985) vystudovala francouzské gymnázium v Brně, pak zkoušela studovat současně teologii a pedagogiku, ale po půl roce dala přednost teologii. Při ročním studiu v Ženevě vykrystalizovala odvaha jít po dokončení fakulty na vikariát, který vykonala ve sboru Brno II. Tam zjistila, že povolání farářky je něco jiného než běžné zaměstnání a že už nejspíš nic jiného dělat nechce.
(ČB 2/2018) Filip Čapek, pedagog a farář
Chápu tuto výchovu s přívlastkem jako dar i závazek. Jsme zváni ke konkrétnímu jednání (často nelehkému, konfliktnímu, menšinovému), které nenese kvantifikovatelné „body“. Přesto nese našince díky Kristovu příkladu nad všemi neklidnými vodami a skrze všechny dočasné bouře tohoto světa. Je to celoživotní vzdělávání, o jehož Učiteli a kvalitě nabízeného nelze mít pochyb. Lze se jen snažit a doufat.