(ČB3/2018) Dostal jsem zadání napsat svůj příspěvek tak, „aby vyniklo specifikum školního kaplanství“. Proto se pokusím svou současnou práci srovnat s prací faráře na sboru a se službou vězeňského kaplana – obojí jsem vykonával dlouhé roky.

Je na čem stavět?
Nejprve musím říct, že práce školního kaplana mi připadá v mnohém obtížnější než práce faráře. Farář na sboru přibližně ví, co se od něj očekává. Většina jeho činností má obvyklou formu – psát kázání a vést bohoslužby, připravovat biblické hodiny, pracovat s dětmi.

Poslechněte si článek:

(ČB 3/2018) Říká se, že mezi zbraněmi múzy mlčí. Múzy možná, o to hlasitěji se však ozývají hlasy jiné. Za těch pár let v uniformě jsem s překvapením zjistil, že vážná, důležitá slova rezonují mnohem silněji právě tam. Slova, jimiž je protkána Bible a která nás křesťany denně provázejí, takže si jejich sílu už možná ani neuvědomujeme.

Síla a moc
Jedním z nich je právě síla nebo moc. Bible opěvuje moc Boha, který z ničeho dal povstat Zemi a všemu, co je na ní. Který svým dechem dává duši všemu živému. To nikdo z lidí neumí. Ale umíme život brát.

Poslechněte si článek:

(ČB 3/2018) Vojtěch Hrouda, nejprve fyzik, pak i teolog, evangelický farář a nyní už jedenáctý rok nemocniční kaplan v Novém Městě na Moravě. Navíc koordinátor nemocničních kaplanů ČCE. A já mohu díky naší dvouleté spolupráci s radostí potvrdit, že poslední jmenovanou funkci dělá vskutku precizně a odpovědně. Vojtěchu Hroudovi je 53 let, s ženou Lucií má tři děti.

Jak jsi k té funkci koordinátora vůbec přišel? Někdo tě vybral? Nebo ses, jak to v církvi bývá, obětavě ujal toho, co nikdo nechtěl vzít?
Před osmi lety jsem byl členem komise při synodní radě, která měla za úkol vytvořit koncepci nemocniční duchovenské služby. V ní stálo i to, že někdo bude tuhle službu v naší církvi koordinovat, čili propojovat synodní radu, kaplany a nemocnice. Dostal jsem nabídku a stal se spojovacím článkem.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 3/2018) V sekulárním prostředí stejně jako v nesekulárním: Sám sebe – autentického, živého člověka, na kterého neodbytně dotírá evangelium. Gruntovní otázky, jež si klade sám. Kafe. Lidský zájem. Rozhovor i mlčení. Teologické uvažování o světě – bez sudičství, moralizování, ve svobodě od strachů.
Pavel Pokorný, evangelický farář, náměstek synodního seniora

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →