(ČB 2/2018) Ježíš znal význam ticha. Uměl mluvit, kázat, křičet a povolávat, ale hlavně uměl být potichu. Tím že mlčel, toho často řekl víc. Věděl, kdy promluvit a kdy mlčet; kdy ticho vyloženě křičí. Z prázdného hrobu se nic neozývá, a přece sám o sobě volá. Teď Ježíš odchází už za tmy ven, pryč z města. Odchází na pusté místo, daleko od davů, pryč ode všeho. Odchází od lidí, aby tu pak pro ně mohl znovu být.
Poslechněte si článek:
V naší době, plné vykřičených reklam a poutačů pozornosti, je ticho nežádané zboží. Kolik ruchu kolem nás je! Jenomže ticho pomáhá uvědomit si, co člověk vlastně potřebuje, a halas okolí nám v cestě do sebe jen brání. Ticho nám pomáhá nazřít, kdo vlastně jsme a kam směřujeme. Dokážeme se koncentrovat a najednou citlivěji vnímat sebe a své okolí.Ovšem stejně jako je důležité umět odejít z hluku davu, televize, internetu, tak je důležité umět odejít z hluku vlastních myšlenek, které naší myslí pádí a ne a ne se zpomalit, ba zastavit. I v momentech ticha totiž nejvíce hlučíme my. Ve tmě a tichu se najednou ozývají s nebývalou silou naše myšlenky, vzpomínky a budoucí naděje.
A ne každý dokáže sám se sebou vydržet. Chvála odvážným bojovníkům, kteří se každý den pouští do boje se svým vnitřním drakem, který se stává v tichu zřetelným. Postav se mu tváří v tvář. Prožij vše, co máš v této jeskyni ticha prožít a pak pokorně čekej s modlitbou na rtech na svítání.Kolikrát jsi už zažil svítání s modlitbou? Kolikrát jsi viděl, jak světlo přemáhá stín a v tom jsi cítil Boží přítomnost? Chvíli je tma, černo, nic není vidět. A hle! Slunce vstává. Černá už není černá, ale šedá s mnoha odstíny. Kousek slunečního kotouče se objevuje nad obzorem. Svítá! Svítá i naděje! Zazpívej Bohu oslavnou píseň. Vyjádři svou lásku a úctu. Dívej se jako Bůh, když to vše stvořil, a řekni si jako on: Je to dobré!
Je to vzácná a krásná chvíle! Dříve či později tě stejně myšlenky vyruší. Za Ježíšem taky přišli učedníci… Chtěl být sám se sebou, obrátit se k svému Otci, pohlédnout na stvoření a být se Stvořitelem. Potřeboval se nadechnout, aby zase mohl jít mezi lid. Jdi tedy a hledej samotu ve společenství s Bohem.
Karel Müller, farář Pražského seniorátu pro mládež