(ČB 4/2018) Všechny protestantské církve v roce 1918 nadšeně vítaly konec omezování náboženských svobod a útlaku, který byl po 300 let spojen s habsburskou monarchií. Do nové republiky se vracel T. G. Masaryk, zastánce protestantského chápání historie národa. Již v roce 1903, kdy byl položen základ pomníku mistra Jana Husa v centru Prahy, objevovaly se snahy po sjednocení českého protestantismu.
Poslechněte si článek:
(ČB 4/2018) Pohlížíme-li zpět na soužití církve a Romů v Evropě, musíme žel konstatovat, že se ani po mnoha staletích nepodařilo nalézt a uskutečnit takové řešení situace romského etnika, které by přineslo většině Romů skutečné zlepšení. Přitom po celou dobu, co vkročili jako dávní uprchlíci z Indie na území křesťanské Evropy, byli s křesťanskou církevní strukturou i s jednotlivými křesťany v interakci. Na samotném počátku dostávali od papeže, císaře a králů průvodní listy, zaručující ochranu. Evropští křesťané tehdy spatřovali v ubohých chudých romských skupinách poutníky konající pokání za své hříchy, kterým je dle příkazu Ježíše zapotřebí poskytnout
Poslechněte si článek:
(ČB 4/2018) Slovo C/cikán mimo historické souvislosti (citace z pramenů, literatury apod.) není vhodné používat, je to slovo nekorektní a od počátku s negativní konotací. Tu ostatně dostalo již ve středověku v oblasti Byzantské říše, tehdy byli příslušníci romských skupin takto označeni zřejmě omylem. Slovem Atsigános byli totiž označováni jacísi podezřelí cizinci tmavé pleti z východu, považovaní navíc za kacíře.
Poslechněte si článek:
(ČB 4/2018) Na Slovensku, odkud k nám většina Romů před několika desetiletími přišla, žili Romové většinou usedlým způsobem v osadách poblíž zemědělských vesnic. Povolání námezdních zemědělských dělníků byla těžká práce, umožňující jen velmi skromný život. Romové se považovali jednoznačně za křesťany – své děti křtili, měli křesťanské svatby i pohřby – a v kostelích obvykle vyhrazené poslední lavice, až za uličkou. Velké křesťanské svátky však dokázaly bariéry mezi Romy a gadži poněkud narušit. „Chodili jsme do kostela, před Velikonocemi a Vánocemi jsme koledovali po celé dědině, zpívali křesťanské koledy slovensky i naše romské písně,“ vzpomíná romský aktivista Jozef Miker, který žil na Slovensku do svých 16 let.
Poslechněte si článek: