Český bratr 10/2012.
Ztráta zaměstnání, dluhy a nechuť pracovat
Lidé bez domova vzbuzují velmi rozporuplné emoce. Ať už bezdomovce litujeme, pohrdáme jimi, nebo jsou nám v podstatě jedno. To, že se jedná o lidi trpící extrémní chudobou, je nepopiratelný fakt. Pojďme se nyní podrobněji podívat na jednotlivé příčiny chudoby bezdomovců.
Práce není k mání
Začněme u nezaměstnanosti. Skutečnost, že většina bezdomovců nemá stálé zaměstnání, často slouží jako argument, proč jim nepomáhat. Bez práce přece nejsou koláče, tak proč máme ze svých peněz přispívat na pomoc někomu, kdo sám do práce nechodí? Jenže pokud se na tenhle problém podíváme z pohledu zaměstnavatele, věc už není tak jednoznačná. Ten, kdo žije na ulici, většinou nemá na legální zaměstnání s řádnou pracovní smlouvou šanci, neb jeho společenské postavení na něm zpravidla bývá vidět na první pohled. Nehledě na to, že permanentní nevyspání, nepravidelná strava a chybějící zázemí se často projeví na pracovním výkonu. Pro řadu zaměstnavatelů je však nepřekonatelnou překážkou i fakt, že potenciální zaměstnanec bydlí třeba v azylovém domě. Celá řada bezdomovců proto pracuje načerno. V případě vážné nemoci, úrazu, nebo stáří pak nemají nárok na důchod a jejich jedinou nadějí jsou dávky hmotné nouze a doživotní stěhování po azylových domech a ubytovnách, jelikož třeba na pobyt v domově důchodců jim životní minimum nestačí. Někteří bezdomovci nejsou schopni si vyřídit ani sociální dávky, třeba proto, že ztratili občanský průkaz, nebo proto, že nejsou schopni našetřit na jízdenku do místa trvalého pobytu, kde by si o dávky zažádali. Lidé na ulici žijí ze dne na den. Co vydělají, vyžebrají, nebo najdou, okamžitě spotřebují, orientují se na přežití, nekladou si otázku, co bude zítra. S tím souvisí také otázka zadlužení. Typický bezdomovec má dluhy v řádu desítek až stovek tisíc. Kromě nesplacených půjček jsou velmi časté dluhy na zdravotním pojištění, nebo pokuty u Dopravního podniku za jízdu načerno, které za pár let narostou z několika stokorun do stovek tisíc. Přičtěte si k tomu případné dluhy za výkon trestu u těch, kdo byli někdy ve vězení, poplatky za komunální odpad v místě trvalého bydliště, náklady exekucí a další a další závazky, na které většinou bezdomovec přijde až ve chvíli, kdy se začne snažit se svou situací něco dělat.
Svírající dluhy
Zadluženost je další důvod, proč celá řada bezdomovců nepracuje, nebo dává přednost práci načerno. Po všech srážkách ze mzdy jim totiž zpravidla zbude pouze životní minimum, takže jejich životní úroveň je stejná, jako když nepracují a pobírají dávky hmotné nouze. Čím vyšší dluhy mají, tím nižší je jejich motivace pracovat na smlouvu, nehledě na to, že během života na ulici velmi rychle ztrácejí pracovní návyky, o sebedůvěře nemluvě. To, že bezdomovectví jde často ruku v ruce se závislostí, ať už na alkoholu, drogách, nebo výherních automatech, asi není nutné zmiňovat. Přitom je velmi těžké v jednotlivých případech rozklíčovat, zda je závislost spíše příčinou, nebo následkem života na ulici.
Za chudobou bezdomovců tedy nelze spatřovat jen nechuť k práci, většinou jde o pestrou paletu příčin od nerozvážného zadlužování, přes opakované neúspěchy při hledání práce, až po postupnou rezignaci na návrat k běžnému životu.
Tereza Prasličková, sociální pracovnice
