Český bratr 10/2012.

Hana Janečková, socioložka
Nejspíše mě napadnou vyloučené romské komunity, lidé bez domova, někteří osamělí senioři. Vlastně je to především chudoba spojená s izolací od společnosti a bezmocí nějak tu situaci změnit. Znám i hodně chudé evangelické rodiny s řadou dětí a jediným nejistým příjmem hlavního živitele, které to ale docela dobře zvládají. Mají kolem sebe širokou rodinu, přátele, sbor, a vypadají celkem spokojeně.

Ludvík Ballon, pracovník Diakonie
Chudobou je strach z budoucnosti. Chudobou je lhát. Chudobou je spěchat a nemít rád.

Jana Nechutová, vysokoškolská pedagožka
Je to relativní. Taková snad snesitelnější chudoba se může definovat stavem, kdy člověk musí obrátit každou korunu (či jinou minci, dle měny) a žije od výplaty k výplatě, od podpory k podpoře, takříkajíc z ruky do huby. Ta opravdová chudoba – ale to už je spíš bída – není-li co jíst a mají-li děti hlad. To nechť nás nepotká!

Miloš Hübner, senior
Chudoba je pro mne nutnost vyjít v životě s omezenými příjmy a minimálním vlastním majetkem. Není to příjemné, ale v našich poměrech se tento pojem vzdálil od stavu v rozvojových zemích, kde chudoba často zabíjí. Nezažil jsem situaci, kdy by u nás někdo zemřel hlady.

Věra Roubalová Kostlánová, supervizorka organizace Nijso pomáhající obětem války v Čečensku
První, co se mi vynořilo při slově chudoba bylo – bezdomovec. Ale myslím, že chudoba je i setrvalý strach z toho, že nebudu mít co dát jíst své rodině i sobě, že nevím, jestli budu mít střechu nad hlavou. Možná je chudoba také stav, kdy setrvalé sociální starosti zatlačují do pozadí ostatní kvality života.

Antonín Plachý, metodik kvality sociálních služeb Armády spásy
S chudobou pracuji, je často přítomná. Určitě existuje definice chudoby podle regulí Evropské unie a my jsme dle statistiky na tom celkem (prozatím) dobře. Za chudobu považuji tedy nejen ty, kteří se dostali pod jakousi finanční hranici, ale hlavně ty, kteří se cítí z těchto důvodů vyloučení, zneužití, neuznaní, osamocení, možná i znechucení a zneužívání. Ona totiž označení „chudý člověk,“ dovede pěkně nálepkovat a také vzbuzovat i falešný soucit.

Pavel Kočnar, vězeňský kaplan
Chudoba je podle mne stav, kde chybí kterákoliv z podstatných potřeb k důstojnému životu mému i mých bližních. Mám na mysli potřeby duchovní, duševní i materiální. Jistým projevem chudoby ale může být i nenasytnost tím či oním směrem.

Ladislav Beneš, vysokoškolský učitel
Když se člověk nemůže najíst, jak by potřeboval. Když nemůže dopřát svým dětem, to, co by potřebovaly pro důstojný život. Když se tím vším onen člověk trápí, nebo se už ani trápit nedokáže a rezignuje.

Tomáš Pavelka, farář
Chudoba začíná tam, kde už člověk nemůže žít bez milodarů, soukromých nebo státních.