(ČB 2/2019) Je psáno: „Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.“ (Ef 4,4–6)
Jak je vůbec možné, že by se štěpili ti, kteří jsou spojeni tak nosnou myšlenkou? Jsme holt hodně svébytní. A neposlušní. Co člověk, to názor, už samo to slovo „jednota“ působí zmatky a člení nás.
Poslechněte si článek:
Pokračování textu
(ČB 2/2019) Jak píše apoštol Pavel, svůj poklad, totiž Bohem osvícené srdce, máme v nádobách hliněných. Pán Bůh sám ví, jak často každý z nás potřebuje pomoc a jak velké nasazení nebeského dispečinku je nutné k tomu, aby se nám té pomoci dostalo tehdy, když po ní voláme a když je nám něco platná.
Poslechněte si článek:
Pokračování textu
(ČB 1/2019) Smíchovský evangelický sbor je na fyzické mapě Prahy místo skryté. Musíte od Anděla nahoru, ještě ulice a ještě parčík, uf, konečně jsme tu. Na duchovní mapě Prahy je ovšem smíchovský evangelický sbor místo významné. Před sborem stojí socha od Olbrama Zoubka, zpodobňující Miladu Horákovou, kdysi zdejší členku.
Poslechněte si článek:
(ČB 12/2018) V září v Pardubicích a v prosinci v Praze si připomíná Českobratrská církev evangelická událost, která se stala před sto lety – spojením dvou reformačních větví, kalvínské a luterské, tehdy, v nově vzniklé Československé republice, vykročila na cestu své služby a svědectví. Účastníci této historické události, zástupci sborů obou vyznání, věděli dobře o pokorné a služebné podstatě Kristovy církve. Má v dějinách přinášet radost evangelia i hloubku Božího tajemství. Před sto lety stejně jako dnes.
Poslechněte si článek: