(ČB 4/2020) Krevní transfuze je převod lidské krve nebo krevních přípravků od jednoho člověka (dárce) do krevního oběhu druhého člověka (příjemce). Takto chápeme většinou transfuzí i dnes, ale nemusí to tak být vždy.

Poslechněte si článek:

Krevní převod se může uskutečnit i jinak – člověk daruje krev sám sobě. Tato tak zvaná autotransfuze se provádí např. před plánovaným operačním zákrokem, při kterém hrozí větší ztráta krve. Pacientovi se v časovém odstupu před výkonem odebere krev, uchová se v krevní bance a při operaci se mu podá. Odpadají tak rizika infekcí či imunologických komplikací.

K odběru krve pro normální transfuzi musí být stanoveny určité podmínky: Dárce musí být zdravá osoba starší 18 let. Před odběrem vyplní dotazník o svém zdravotním stavu a je mu odebrána krev na vyšetření krevního obrazu. Pak je vyšetřen lékařem a pokud i nyní je vše v pořádku, může se uskutečnit odběr. Pokračování textu →

(ČB 4/2020) Když jsem v osmdesátých letech minulého století fáral na Karvinsku, abych se vyhnul socialistické vojně, netušil jsem, že písně, které se tehdy rodily v mé mysli nadšeného mladého protestsongaře, obdivujícího Vladimíra Mertu, Dášu Voňkovou, Petra Lutku, Sváťu Karáska a další osobnosti tehdejšího undergroundu a hltajícího rockové opery jako Dialog s vesmírem od Progres II nebo Jesus Christ superstar od Andrew Lloyd Webera, vznikají jako součást kompaktního celku. Z výroků Ježíše Krista, které zaznamenal evangelista Matouš v kapitolách č. 5, 6 a 7 tak postupně vznikl útvar, který jsem nazval Oratorium Kázání na hoře. Pokračování textu →

(ČB 4/2020)

Velebné a důstojné je jeho dílo, jeho spravedlnost trvá navždy. (Ž 111,3)

V Biblickém slovníku Adolfa Novotného se píše, že spravedlivé je to, co je ve shodě s právem a pravdou. Jasné a nekompromisní. Na první pohled není, nad čím váhat, všichni máme základní představu, co spravedlivé je, a co není. Jenže! „Ve shodě s pravdou“, to ano, ale „co je pravda“?! Je to přece jen poněkud ošemetné.

V tom našem leckdy klopotném žití se k nám otázka po spravedlnosti dostává v rovině vlastně velmi praktické. Kupodivu si jí hodně všímají i malé děti – „Tohle je nespravedlivé, on dostal víc!“ Jak z toho ven? Možná máme tendenci věc zjednodušovat. Prostě dát všem stejně, spravedlivě, každému jeden bonbónek… No jistě. Ale ve shodě s pravdou to takhle vždycky být nemusí! Já mám pádný důvod dát Josífkovi bonbónek navíc. To „všichni stejně“ nemusí platit navěky. Pokračování textu →

(ČB 3/2020) Má-li ČCE v dosavadní podobě přežít, je zvýšení naší ochoty peněžně přispět naléhavě potřebné. Pět procent není moc, evangelikálové očekávají od svých členů biblický desátek. Apel na špatné svědomí je u nás evangelíků psychologicky dobrý tah. Zároveň jsem si ale jist, že přinese-li svých pět procent osmdesátiletá vdova, bydlící za tržní nájemné, která už tak šidí své tělo levnými potravinami, aby zaplatila léky a procedury, které naléhavě potřebuje, pak sestra pokladní takový peníz nepřijme a pozve starou dámu na dobrý oběd, při kterém s ní dané téma laskavě uzavře.

Poslechněte si článek:

Výzvě synodní rady já přeju plný úspěch. Vedle biblického obrazu odvážné cesty mořem vidím ale také obraz firmy, která se snaží zvýšit klesající odbyt svého zboží. Dost členů církve přispívá na její činnost prostě tolik, za kolik jim – jak oni to cítí – stojí to, co od ní dostávají pro sebe a pro své rodiny. Takže být vedením, dotázal bych se všech: „Co by se mělo v ČCE změnit, Pokračování textu →