(ČB 6/2019) Josef Beránek je autor několika scénářů televizních dokumentů a taky knižních rozhovorů – s Petrem Kolářem, Václavem Malým, Janem Sokolem, Radimem Paloušem, Ladislavem Heryánem, Václavem Vackem a Janem Rybářem.

Poslechněte si článek:

Kniha rozhovorů s Antonem Ottem je pozoruhodná v tom, že je dvojjazyčná. Česká a německá verze se ovšem nakonec trochu liší, neboť bylo nutné, jak poznamenává autor, mnohé události v němčině dovysvětlit. Kniha nevznikala snadno, Anton Otte, vědom si toho, že jde o víc než rozhovor u piva, si českou verzi opakovaně pročítal, aby snad neřekl něco nepředloženého, co by mohlo někoho poškodit. Pokračování textu →

(ČB 6/2019) „Mystika je katolická. Mystika a protestantismus se k sobě nehodí.“ Touto větou Peter Zimmerling svoji novou knihu Evangelická mystika začíná a vskutku by si nemohl zvolit úvod přiléhavější, pregnantnější a provokativnější. Toto stanovisko se totiž stane výchozím bodem pro jeho úvahy, jejichž cílem je čtenáři nabídnout alternativní mínění.

Poslechněte si článek:

Hned za humny ovšem Zimmerling naráží na první zásadní úskalí – totiž na problematiku definice mystiky. Proto se této otázce věnuje poměrně obšírně a pojem mystika explicitně chápe jako „duchovní zkušenost setkání s Bohem“. Je nasnadě, že taková definice by ve své vágnosti naznačovala, že mystiků kolem nás běhají celé davy. Pokračování textu →

(ČB 5/2019) Pokud máte doma šesti, sedmileté dítko a hledáte knížku ke společnému čtení, Biblický zvěřinec od Lenky Ridzoňové vás potěší.

Poslechněte si článek:

Hlavní hrdinka knížky, Anežka, je postavička, kterou před lety vyrobila Lenčina dcerka a která u Ridzoňů ožila. Anežka má rodiče, dva bratry, kamarády a spoustu známých. V kratičkých příbězích prožívá situace, které každý malý človíček zná, třeba roztržky s kamarády, ztracení v davu, návštěvu babičky v nemocnici. Snaží se taky nějak vyrovnat s tím, co se ve světě děje, co na ni působí – obrazy zkázy po zemětřesení v místech, kde byla s rodiči o prázdninách, obličeje dětí utíkajících s rodiči před válkou a bídou… Občas cítí strach, křivdu, zlobu, smutek, lítost, nejistotu, zvědavost… Ale taky radost, úlevu a vděčnost, když nakonec (většinou) všechno dobře dopadne. Pokračování textu →

(ČB 5/2019) Když americký historik Timothy Snyder v listopadu v Praze hovořil na téma paměť a dějiny, kriticky se vymezil vůči (nejen středoevropské) zálibě pěstování národní paměti, která se opírá o vybrané příběhy. Taková konstrukce historické paměti vede ke zkreslenému pojetí dějin. Ať už se jedná o tradování slavných vítězství, nebo potupných porážek a zákeřných zrad, inklinuje k okázalému národnímu příběhu. Někdy pyšně nadřazenému – celý svět nás obdivoval, jindy ublíženě sebelítostivému – spojenci nás zradili, 300 let jsme trpěli. Snyder položil řečnickou otázku, zda je možné, aby Evropané opustili svůj národní dějepis a sdíleli společnou verzi evropských dějin.

Poslechněte si článek: