(ČB 9/2019) Každý žák ve školách Diakonie je originál. Jeden spořádaně sedí v lavici a klidně pracuje na svých úkolech. Druhý chvilku neposedí. Musí se stále pohybovat, jinak se necítí dobře. Další je zase tak citlivý, že ho i drobná odchylka od zavedeného pořádku nezvladatelně rozruší: spustí takový křik, že se to rozléhá po celé škole. Je pak třeba všeho nechat a začít ho uklidňovat.

Víme, že nás s žáky našich škol můžou potkat lecjaké nečekané situace a teprve když nastanou, začínáme hledat způsob, jak je společně zvládnout. Stojí to ale za to. Vzdělání je totiž schopen i člověk s nejtěžším handicapem. Nemusí se hned učit číst a psát. Pokroky lze dělat i v tom, jak dát srozumitelně najevo hlad, pocit nepohody nebo touhu po společnosti druhého člověka. Pro člověka s handicapem a jeho blízké to není maličkost, ale zásadní posun dopředu. Někdy může působit až zázračně. Na zázraky ale ve školách nespoléháme. Sázíme na odbornost, zkušenost i dobrou vůli pedagogů. A na individuální přístup, což si samozřejmě žádá malý počet dětí ve třídě.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 7-8/2019) Slavnosti, hudba, rozhovory, zamyšlení a projekce. Tím vším byly oslavy třicetin Diakonie. Moderoval Jan Sklenář, hudbou doprovázel orchestr Konzervatoře Evangelické akademie pod vedením Ladislava Moravetze a Hradišťan s Jiřím Pavlicou. V následující fotoreportáži se podívejte, jak oslavy probíhaly.

Poslechněte si článek:

fotografoval František Plzák Pokračování textu →

(ČB 7-8/2019) Tři desítky škol, čtyři nemocnice, čistička vody, velké zásobovací sklady, obchody, komunitní centra a stovky malých výrobních dílen. Také bezpečná elektrická síť, napájená fotovoltaickým parkem o velikosti třiceti fotbalových hřišť. Nebo recyklační centrum. A všude spousta cyklistů. Tak dnes vypadá uprchlický tábor Zaatari v Jordánsku, kam se ukrylo 80 000 uprchlíků před válkou v Sýrii.

Poslechněte si článek:

Tábor existuje už několik let a díky mezinárodní pomoci, na které se podílí i naše Diakonie, je život v něm stále snesitelnější. Místní mají elektřinu 12 hodin denně. Pokračování textu →

(ČB 7-8/2019) Celý život působil v ekonomických oborech a před odchodem do důchodu si položil otázku, jak smysluplně trávit nastávající volný čas. Rozhodl se pro pomoc druhým lidem, a tak v rámci jednoho z dobrovolnických programů Diakonie už šestý rok pomáhá v rodinách – dětem s přípravou do školy. A dobře se v tom doplňuje se svými výrazně mladšími kolegy.

Poslechněte si článek:

Jakým způsobem jste si jako dobrovolník našel k Diakonii cestu?

To vzniklo zcela náhodně. Chtěl jsem dobrovolně pomáhat a někde jsem četl, že pro dobrovolníky se bude konat školení. Bylo tam vyjmenováno několik činností – mezi jinými i doučování, což mě lákalo. Pokračování textu →