(ČB 1/2018) Jak rehabilitovat symbol kříže, když si s dětmi vyprávíme o rozdělení církve a křižáckých výpravách? Nedávno jsem dostala z Německa několik dřevěných kostiček s názvem Friedenskreuz, kříž pokoje, a k tomu tři knížky návodů k použití. Možná ne přesně podle návodu, ale zdálo se mi, že ten barevný kříž ty naše rozdělené černobílé spojuje docela hezky.

Poslechněte si článek:

(ČB 1/2018) Je to už dvacet let, co myšlenka založit Nadaci Divoké husy v České republice vznikla. Maarten de Vries, tehdejší ředitel holandských Wilde Ganzen, přišel s nabídkou, abychom stejný koncept, na kterém stojí jejich práce v Nizozemí, použili u nás. Oslovil několik lidí, které znal z předchozích cest ještě do totalitního Československa, ale nenašel nikoho, kdo by měl odvahu a chuť se o tuto věc zasadit.

Poslechněte si článek:

(ČB 1/2018) Pod tímto heslem nové rubriky našeho časopisu bychom rádi zveřejnili několik článků, týkajících se významu zpěvu a hudby v naší církvi. Křesťanská církev byla od samého začátku církví zpívající a evangelíci v průběhu mnohých staletí toto specifikum nejenže hrdě pěstovali, ale také láskyplně předávali dalším generacím.

Rádi zpíváme a na zpěvu nám hodně záleží. S bohoslužebným zpěvem souvisí také doprovodné nástroje, které se objevují až v novodobé éře českého evangelictví. Nejdříve to byly varhany,

Poslechněte si článek:

(ČB 1/2018) Je to už dva roky, co uprchlická vlna v Německu a v Bavorsku kulminovala. Zprávy od nás jsou vlastně jen pozitivní a v regionálních i nadregionálních médiích se mluví o úspěchu. I naše místní organizace s názvem „Sulzbach-Rosenberg pomáhá“, která se (jak jsem vám vyprávěl loni) ad hoc ustavila k pomoci nově příchozím a která byla personálně a materiálně podpořena naším evangelickým sborem, dostala jako potvrzení své práce ze strany státu vysoké uznání.

Poslechněte si článek: