(ČB 3/2018) V neděli 21. ledna 2018 byli našimi hosty bratři a sestry ze sboru ČCE v Českém Brodě. Na vedení bohoslužeb se podíleli faráři z obou sborů – „domácí“ Karel Šimr a „hostující“ Marek Lukášek, který posloužil kázáním na text z Markova evangelia o povolání prvních Ježíšových učedníků. Jeden z důrazů kázání měl své východisko ve slovech Písma „ihned opustili sítě a šli za ním“. Tato slova nemusí nutně znamenat ukončení všech dosavadních životních aktivit, rozchod se vším, co můj život v této časnosti tvoří. Ono „ihned“ především znamená teď a vždy spoléhat na Krista, toužit po jeho požehnání do všeho dobrého v našich životech

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 3/2018) Reformace povýšila zpěv lidu a církevní hudbu a udělala z nich konstitutivní části liturgického dění. Navrátila shromážděnému lidu při bohoslužbách liturgickou aktivní funkci, která mu z biblického hlediska legitimně náleží. Šlo o to, aby bohoslužebný zpěv nebyl doplňkem, ale liturgickým jednáním lidu, živou účasti věřících na dialogu s Bohem a lidmi.

Rozmanitost pojetí
V reformaci bylo přehodnoceno vše, co se týkalo vnitřního i vnějšího života církve. A co se týče bohoslužebných zpěvů a hudby, kladly si nově vzniklé církve ve střední a západní Evropě otázku, v čem a nakolik se mají vzdalovat od katolické tradice. V každé reformační církvi vznikaly různé názory na funkci zpěvu ve shromáždění, na provozování vícehlasu a na instrumentální hudbu

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 3/2018) Působil ve sborech ve Frýdku-Místku, Štramberku, Ostravě-Vítkovicích a v Ostravě. V důchodu pak ještě kratší dobu ve sborech v Bruntálu a Kyjově.

V aktivní farářské službě byl v letech 1955–1994. V nelehké době, pod dohledem státu, v napětí ve vztahu k církevním tajemníkům různých stupňů, zvláště pak ve funkci seniora. Jeho jednání však bylo vždy jasné a rozhodné, bez ustrašenosti a servilních ústupků.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 3/2018) Pozorný a citlivý k lidem kolem sebe a neskonale laskavý v jednání s nimi – takový byl můj tatínek, první strašnický kazatel Lubomír Balcar. Jeho oči se smály a vyzařovala z nich dobrota.

Už v dětství prý své okolí bavil. A velmi společenský byl po celý život. Měl rád lidi a já jsem přesvědčen o tom, že i do základů strašnického sboru nějak zakódoval, že lidé se tady mají mít rádi a dělat si dobře, protože jiná odpověď na přijaté Boží milosrdenství není ve společnosti křesťanů ani možná.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →