(ČB 5/2019) Jméno Magdaleny Horké je spojeno s církevním zpěvem, s církevní hudbou a s bývalou kroměřížskou hudební školou (Evangelická akademie – církevní hudba a katecheze). Ta pokračuje pod názvem Konzervatoř Evangelické akademie v Olomouci, kde má naše církev Seminář církevní hudby Evangelické akademie, který na odkaz manželů Horkých také navazuje.

Poslechněte si článek:

Magdalena se narodila v Praze-Liboci. V dětství ji učila hrát na klavír Hana Králiková, žačka Vítězslava Nováka. V mládí doprovázela na varhany liturgii v katolickém kostele v Liboci. Hru na varhany pak vystudovala v liturgickém oddělení pražské konzervatoře (1942–1948) a pokračovala i na Akademii múzických umění, kde absolvovala v r. 1952. Během studia se seznámila s manželem Janem, který studoval kromě hry na varhany i evangelickou teologii. Pokračování textu →

(ČB 5/2019) Narodila se do farářské rodiny ve Württembersku, v oblasti Švábska. A švábština ji nikdy nepustila. Když byla požádána, aby s námi cizinci mluvila spisovně, že dialektu moc nerozumíme, vydržela to tak dvě věty. Snad to bylo tím, že jako válečné dítě v průmyslovém jižním Německu strávila víc času v protileteckých krytech než ve školních lavicích, a tak jí gramatická správnost němčiny se švábštinou splývala. Její tatínek byl od roku 1939 do roku 1942 určen jako vojenský kaplan pro německé okupační vojsko v Praze. Gertrud za ním jako malá holka ráda jezdila a Prahu si zamilovala. Pak válka skončila, v Československu se k moci dostali komunisté a hranice se uzavřely.

Poslechněte si článek:

(ČB 5/2019)

Původ písně

Kořeny písně sahají až k novozákonním textům: „Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.“ (J 12,24) „To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře. A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice, nebo nějaké jiné rostliny. Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jako zvláštní tělo.“ (1K 15,36–38) Z těchto biblických textů Aurelius Clememes Prudentius vytvořil ve 4. st. hymnus, který zaujal anglického teologa a oxfordského biskupa Johna Macleoda Campbella Cruma

Poslechněte si článek:

(ČB 4/2019) Na dlouhou tradici Dnů pro Kubu, které pořádala komise pro lidská práva při synodní radě ČCE, navázal letos nový počin s názvem Dáváme hlas ponižovaným. Kromě Latinské Ameriky byl zaměřen i na další světové regiony, kde lidé zažívají útlak kvůli své víře a svému přesvědčení.

Ve čtvrtek 21. března se v podvečerních hodinách sešly v Praze na Újezdě desítky lidí, aby svým hlasem, modlitbou a tichou vzpomínkou podpořili tzv. vězně svědomí. Tento termín se obecně vžil pro muže a ženy, kterým svědomí nedovolí mlčet a podrobit se státní politice, kteří nahlas říkají své názory a vyznávají svou víru a jsou za to, obvykle včetně svých rodin, tvrdě postihováni.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →