(ČB 1/2020) Je půl sedmé večer. Z mateřského centra Robátko v židlochovické Robertově vile odešly poslední maminky s dětmi, ale nezavřely za sebou. Střídá je další skupina. Drobná černovlasá paní vynáší z auta mísy se saláty, chlebíčky, meruňkové koláče. Sestavují se stoly, prostírá se k večeři. Kolik bychom měli přinést židlí, není úplně jasné, chystáme jich deset. Když tak doneseme další. Venku prší. Nakonec se nás sejde 14. Něco po sedmé začínáme večeřet. Já jsem tu poprvé, pár lidí znám… Zjišťuji, že paní vedle mě taky nebyla na předešlých setkáních. Povídáme si o její práci. Sem ji pozvala kamarádka, která sedí z druhé strany. Ostatní se už znají přinejmenším z předešlých večerů.
Poslechněte si článek: