(ČB 2/2020) Ve čtvrtém patře Husova domu čteme u jedněch dveří na cedulce Spisová služba. V místnosti s trezory se vzácnými tisky zastihneme Miroslavu Fůrovou, která se zabývá nejen evidencí korespondence a pořádáním písemností, předávaných z oddělení do spisovny, ale pracuje také s fotografiemi a archivními fondy. Je zde zaměstnána na poloviční úvazek a my jsme se jí vyptali na její práci.

Poslechněte si článek:

Ráno vždycky roznášíš poštu do jednotlivých pater církevního ústředí, potkáváme se u poštovních přihrádek. Odkdy jsi v práci, že máš poštu tak brzo roztříděnu?

Oficiálně pracuji od osmi do dvanácti, ale běžně tuto dobu přetahuji, protože mimo svoji pracovní náplň mívám práci také pro sbory nebo senioráty. Na požádání pořádám jejich archivy, což je práce, kterou dělám na živnostenský list. Pokračování textu →

Jeden z někdejších kolegů žije v našich vzpomínkách ostravsky pronášeným výrokem: „Kde sou lide, ma byt i farař.“ Zkušenost civilizace, tedy i církve, ale také říká – kde jsou lidé, musí být i pravidla soužití. A k tomu, na základě porozumění evangeliu, musí právě i církev stanovit jisté řády. Vedle Církevního zřízení a Řádu sborového života je nutný i takový řád, který upravuje soužití, podporuje smířlivost, nastoluje pokoj. A tento instrument ČCE se nazývá Řád pastýřské služby (ŘPS).

Poslechněte si článek:

Jistě platí, že starost o druhé a o vztahy k nim tvoří základní předpoklad přínosného svědectví, přinášeného sborovým nebo církevním společenstvím. Pokračování textu →

Prodej vzácného evangelického kostela Jana Husa na newyorském Manhattanu na jaře 2019 ve mně vzbudil zajímavé vzpomínky. Jsou již více než 50 let staré, ale dosud živé. Snad je to i důkaz toho, jak intenzivně jsem prožíval první roky svého života v novém, americkém prostředí.

Poslechněte si článek:

Poklad z lodního kufru

Při nedávném prodeji našeho amerického domku jsem našel zajímavý dokument – druhou stránku seznamu knih, které byly po mnoho let uloženy, prakticky zapomenuty ve staré lodní truhle na půdě kostela Jana Husa, kde se nalezly koncem šedesátých let minulého století. Knihy v 19. století přivezli do New Yorku čeští a moravští emigranti a byl to farář Bohuslav Šlégr, který nás požádal o sepsání jejich seznamu. Pokračování textu →

(ČB 2/2020) Neodmyslitelnou součástí sboru v Praze-Kobylisích je dnes komunita korejských křesťanů. První korejské rodiny se na bohoslužbách začaly objevovat na sklonku devadesátých let a v roce 1999 se z iniciativy farářů Jiřího Štorka a Jongsila Lee slavily první bohoslužby společně.

Poslechněte si článek:

O něco později, v lednu 2000, již vznikl samostatný korejský sbor pod jednou střechou se sborem českým. V kobyliském kostele U Jákobova žebříku se proto v posledním čtvrtroce slavilo hned dvakrát. První oslava, v říjnu minulého roku, připomněla společnou cestu Čechů a Korejců a zároveň to byla příležitost k promýšlení budoucnosti tohoto mezinárodního společenství, Pokračování textu →