Kolem Vánoc přišly do všech sborů materiály ke kampani nazvané 5 % a hlavu vzhůru. Doprovázel je dopis, který četli faráři a členové staršovstev a lidé po celé církvi dostali do rukou letáčky, kartičky s QR kódem, který vede na speciální webové stránky, a plakáty do vývěsky či na nástěnku. O zodpovězení několika otázek k této kampani jsme požádali synodního seniora Daniela Ženatého.

Poslechněte si článek:

Co bylo impulzem k této kampani?

Především třicáté výročí života ve svobodě. Když už jsme svobodní, tak pořádně, ne? A začněme od sebe. Je to přece výsada. Já se smím, aspoň částečně, zbavit soustavného svírání, které trvá těch 30 let, jak to bude s financemi v církvi dál. Svobodně, rád, vděčně dám pět procent příjmu svému sboru. Pokračování textu →

(ČB 2/2020) V myšlenkách se vracím ke svému farářování v Glasgow v první půli devadesátých let minulého století. Vydávám se do malého krámku s novinami, časopisy a všelijakými drobnostmi za Georgem Frielem, který krámek vlastní a kde i sám prodává. Ve svém království je vždycky k zastižení. Do cesty však se mu staví nemohoucnost; čtyřicátník George totiž sotva chodí. A musel se smířit s tím, že omezování pohyblivosti nohou bude pokračovat. Sleduji, jak s doufáním vyhlíží, zdali mu vývoj zdravotnictví neotevře cestu ku pomoci. Důvěřivě mně o všem pověděl. Přijít za ním pro mě znamená nanovo prožívat tlak důvěry, s jakou George o sobě mluví, včetně naděje, které se nevzdává. Dodal:
„Je mi jasné, že asi brzy nebudu schopen své maličké království sám obstarávat.“ Co k tomu mohu já dodat?

Poslechněte si článek:

(ČB 2/2020) Všechno to začalo už před lety setkáním Jany Kašparové (tehdejší zástupkyně ředitelky) s Dietmarem Böhmem z Evangelische Fachschule für Sozialpädagogik. Dietmar oslovil Magistrát města Brna jakožto partnerské město Stuttgartu s prosbou o kontakt na školu, která by měla zájem o spolupráci. Původně mu byla Brnem navržena necírkevní škola, ale jak už to někdy bývá, vše nabralo jiný směr. Nabídka se dostala k Janě, slovo dalo slovo a čas ukázal, že toto rozhodnutí bylo víc než dobré. A tak stuttgartští studenti přijíždějí už více než 15 let za poznáním k nám a naši studenti v rámci své odborné praxe na oplátku jezdí každý rok na týden do Stuttgartu.

Poslechněte si článek:

Víc než praxe

Do Stuttgartu z VOŠky jezdí druháci. Mají už za sebou jeden ročník, nakoukli už do problematiky sociální práce, a tak je pro ně inspirativní poznávat sociální práci v Německu. Poslední tři roky jezdí se studenty VOŠ i žáci ze Střední zdravotnické školy EA. Studijní pobyt má více rozměrů – nahlédnout do jiných forem praxe, získat jazykovou zkušenost a pak také spolu intenzivně šest dní pobýt. Pokračování textu →

(ČB 2/2020) Pro každoroční (před) vánoční bohoslužby na Konzervatoři evangelické akademie Olomouc vybral letos spirituál Aleš Wrana téma „Vánoční stromek.“ Na pozadí vzniku této vánoční tradice uvedl posluchače nejprve do příběhu Adama a Evy a jejich „rajského selhání“, které vedlo k vyhnání z ráje, z trvalého společenství s Bohem, jejich Stvořitelem. Narození Božího Syna, které si připomínáme o Vánocích, otevřelo možnost návratu ztraceného ráje. Vánoční strom, který si lidé zvykli zdobit mnohem později, měl patrně symbolizovat dva zakázané stromy v rajské zahradě. Zdobil se ozdobami dvojího typu: tvar koule měl přímo nebo nepřímo připomínat jablko jako symbol lidské neposlušnosti. Pečivo okrouhlého tvaru zase připomínalo hostii, symbol večeře Páně, symbol otevřeného přístupu k Bohu skrze Kristovu oběť.

Poslechněte si článek: