(ČB 5/2020) …a protože slýcháme, že nám chybí dobré zprávy, tak se na dobré zprávy zaměřím, a to ze západu. Háček je v tom, že každý má trochu jiné představy o tom, jak by taková dobrá zpráva ze Západočeského seniorátu měla vypadat.

Poslechněte si článek:

Co by bylo vlastně pro tento specifický kout naší pestré církve dobré? Nejlépe bychom to měli vědět my, co tu žijeme. Po dvaceti letech na západě už se začínám považovat za „insidera“. Zároveň však jsem pamětliva toho, jak to chodí jinde, i toho, že také zde zůstávají neprobádaná území a neprobádané situace.

Časy se mění

I když tváří v tvář rostoucímu odvodu do Personálního fondu mohla nastat neřízená panika nebo znít stížnosti na „ty nahoře“ (myslí se teď patro mezi seniorátním výborem a Pánem Bohem), dobré noviny ze západu pro mě jsou, že se tak neděje. Že se ale časy mění, o tom nepochybuje nikdo. O struktuře sborů a sborové práci budeme muset přemýšlet v neosahaných konceptech a modelech, to tušíme. Pokračování textu →

(ČB 5/2020) V mediálním úseku ústřední církevní kanceláře vzniká časopis Český bratr, Ekumenický bulletin nebo Sbírka kázání, ale také se zde pracuje s informacemi a náměty takříkajíc virtuálně. Vedle sborových webů, které vytvářejí téměř všechny naše sbory, spravuje povšechný sbor na dvacet tematických webů, je aktivní na facebooku i twitteru. Dnes je to již větší objem činností než v tištěných médiích. Komunikaci s médii a veřejností má na starost tiskový mluvčí Jiří Hofman, správu webů obhospodařuje Tomáš Najbrt.

Poslechněte si článek:

Jiří Hofman – komunikace s veřejností a médii

Jak dlouho v ústředí církve pracuješ a co jsi dělal předtím? Co jsi vystudoval?

Vystudoval jsem žurnalistiku a potom ještě ekologii a ochranu životního prostředí. Ta druhá škola mě přivedla do občanského sektoru. Sedm let jsem sbíral zkušenosti v neziskových organizacích: nejprve v krajské občanské poradně, pak v celostátní právní neziskovce a nakonec v mezinárodní nadaci. Pokračování textu →

(ČB 5/2020) „Tato kašna a vlasy paní Sládkové jsou ozdoba našeho města.“ Citát z filmu Postřižiny bylo to první, co mě napadlo, když jsem byla oslovena, abych vás, čtenáře Českého bratra, seznámila s udělením medaile vděčnosti bratru Antonínu Plachému.

Poslechněte si článek:

Slavnost se konala 23. února 2020, kdy náš sbor navštívili manželé Daniel a Daniela Ženatých a bratr synodní senior medaili Tondovi předal. Byla to jedna z posledních nedělí, kdy se ještě konaly společné bohoslužby a to našemu setkání dodává zpětně zvláštní význam (z důvodů omezení šíření koronavirového onemocnění Pokračování textu →

(ČB 5/2020) Evangelický sbor v Přešticích má své počátky v době po první světové válce. První bohoslužby se konaly na podzim roku 1921 za účasti 60 osob. Počet členů sboru postupně rostl až na několik set. Velkou zásluhu na rozvoji sboru měl dlouholetý kazatel a pastýř sboru Josef Francouz. Sboru však od počátku jeho existence chyběly odpovídající prostory, které by mohly sloužit evangelické komunitě i pospolitosti města Přeštice a okolí. A tak se za ně pan farář vytrvale modlil. Na určitý čas sbor získal budovu synagogy a přilehlého domu, ty však byly roku 1974 zbořeny. Za obtížných podmínek získal alespoň rodinný domek,
který sloužil jako kostel, fara i sborový dům zároveň, což ovšem bylo nouzové řešení.

Poslechněte si článek: