(ČB 1/2021) Jan Pokorný, bratr farář, se narodil 18. prosince 1918 v Brně. Dožil se tedy požehnaného věku 102 let. Sto dva let. Časový úsek, který si lze jen těžko představit a který zahrnoval i mnoho dějinných zvratů a událostí. Shodou okolností byl Jan Pokorný stejně starý jako naše republika i jako naše církev.
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
(ČB 1/2021) „Úzkost, jak to bude s námi a našimi sbory vypadat za pár let.“ Tato slova z letáčku o pěti procentech a hlavě vzhůru mě přinutila k zamyšlení. Předně proto, že úzkost samotnou Bible příliš nedoporučuje (J 14,1) a já k ní, z pozice ekonoma, navíc neshledávám žádné objektivní důvody. Odvažuji se tvrdit, pokud v některých sborech úzkost panuje, že je způsobena jen pravidly, která si pro své finanční toky nastavila ČCE sama.
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
(ČB 1/2021) Ty, budoucí čtenáři tohoto trochu vyšedlého výtisku, pokud jej čteš v roce 2025 nebo ještě později, ty už se nad tím snad jen blahosklonně usměješ. Jak jsme se v roce 2020 usilovně snažili pořádat bohoslužby přes internet, jak jsme si mysleli, že aspoň částečně a nouzově nahrazují život církve. Jistěže se zčásti usmíváš nad technickou podobou těch videí, protože vaše IT přístroje, i ty v běžném užívání, už jsou na mnohem vyšší úrovni. Buď však spravedlivý a aspoň toto oceň – za pouhých pár měsíců jsme se naučili ty věci dělat lépe a lépe. Vždyť i v neumělosti může být někdy půvab, jistě se ještě i vy díváte rádi na černobílé filmy z počátku kinematografie.
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
(ČB 12/2020) Blížíme se ke konci roku i ke konci našeho seriálu a nastává čas ohlédnout se zpět. Když jsem před rokem psal první článek, snažil jsem se vyjádřit především to, co mi leželo na srdci nejvíce. Totiž, že bychom se neměli tolik soustředit na záležitosti hospodaření a spojování sborů či jiné organizační změny. Důležitější je hledat nové formy zbožnosti a otevřít se okolnímu světu. Dělal jsem to s velkými obavami a chvěním – budu se umět vyjádřit srozumitelně? Je na místě, abych si něco takového troufl? Člověk bez teologického vzdělání a praxe, který zná z ČCE jen malou část a kterého tam skoro nikdo nezná? Nedocílím jenom toho, že řadu lidí naštvu a téma, o které mi jde, zapadne? Po prvním, prosincovém textu jsem si uvědomil, že celá věc je příliš důležitá a rozsáhlá na to, aby se dala „vyřídit“ jedním článkem – po tom se zavře voda a nic se nestane. Pokud se má větší organizace rozhýbat k nějaké výraznější změně, chce to čas, trvalé vysvětlování a diskusi. A tak se zrodil nápad na řadu zastavení, ve kterých jsme se v průběhu jednoho roku na stránkách Českého bratra společně zamýšleli nad různými aspekty naší případné proměny.