(ČB 1/2016) Potomci českých exulantů ze Slezka spolu s některými Němci založili v roce 1818 kolonii Kučov. V roce 1852 vznikl filiální evangelicko-reformovaný sbor. V roce 1896 pak postavili svůj kostel.

Kučov ovšem musel ustoupit povrchovým dolům. V 90. letech dvacátého stoleti byli Kučovští přesídleni a sotva 100 let starý kostel byl zbořen. Někteří obyvatelé Kučova se přestěhovali do Slezska, Zelova a Lodži. Poblíž zaniklého Kučova, v Kleszczowě, byl postaven kostel nový a na novém hřbitově našli Pokračování textu →

(ČB 1/2015) Je úterní podvečer, stmívá se, ale v jihlavské katedrále Povýšení sv. Kříže se tlumeně rozsvěcuje cesta ze světel ke kříži. Příchozí tiše usedají do lavic a pomalu své myšlenky očišťují od shonu všedního dne za dveřmi. Několik hudebních nástrojů zahajuje setkání známou melodií a vzápětí se přidává zprvu nesmělý, ale postupně sílící vícehlasý zpěv: Laudate Dominum, laudate Dominum… Pokračování textu →

(ČB 12/2015) Zatímco v církvích na západ od našich hranic mají sboroví kantoři dlouhou tradici, u nás se jedná o funkci poměrně novou. Sborový kantor by neměl být pouze člověkem, kterému farář v sobotu večer pošle písně na neděli, ale důležitým sborovým pracovníkem, který se aktivně podílí na podobě bohoslužeb a pečuje o „hudební život“ sboru. Jedním z prvních sborových kantorů v naší církvi se stal Jiří Schneider (1963) Pokračování textu →

(ČB 12/2015) Jak se vypořádat s náročností kazatelského povolání? Předpokládáme, že farář je vzdělaný intelektuál, vždyť se učil řecky, latinsky i hebrejsky. Studoval v cizině, dorozumí se cizími jazyky. Zná Písmo, umí je rozebrat, vyložit. Je muzikant, zpívá, doprovází. Umí to s dětmi, učí je náboženství tak, aby je bavilo, vymýšlí programy na rodinné neděle, umí zorganizovat a vést letní tábor. Věnuje se starým lidem, navštěvuje domovy pro Pokračování textu →