(ČB 4/2019) V řadě výročí, která si v posledních letech v naší církvi připomínáme, bezesporu rezonovala připomínka šesti set let od upálení mistra Jana Husa. Jednou z cenných výjimek zahraničních ohlasů se stala kniha z pera dánského teologa a filosofa Petera Tudvada, vydaná v srpnu loňského roku. Autor platí v Dánsku za kvalitního spisovatele, milovníka detailu i ostrého polemika. V Husově biografii se mu podařilo shromáždit a přívětivě zprostředkovat veliké množství informací k tématu, které je dánskému čtenáři značně vzdáleno. A v době, kdy bohemistická, resp. slavistická studia v západní Evropě pod tlakem všudypřítomných ekonomických argumentů o jejich „nevýdělečnosti“ spíše paběrkují, je to o to vzácnější. V případě Dánska se na novou biografii Jana Husa čekalo 53 let.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 4/2019) Po přečtení prvních stránek deníkových zápisů Františky Jirousové, dcery Ivana Martina Jirouse-Magora či Mágy, a její kamarádky Jany Bauerové, se mi zdálo, že to bude lehce fádní. Postupně se však ukázalo, že v popisech událostí, které se mezi Prahou, Starou Říší a Vydřím udávaly, se každé z nich podařilo vyjádřit atmosféru osobitým způsobem. Deníkové zápisy z let 1997–2011 pěkně doplňují knihu Marka Švehly Magor a jeho doba (Torst, 2017).

Ze zápisků je dobře znát, jak se Františka se svým otcem vyrovnávala. Byly okamžiky, kdy ho nenávidí, ale zrovna tak, kdy ho bezmezně miluje a obdivuje. „To, o co táta usiloval, jaký svět si představoval, jak hluboce mu šlo o svobodu a krásu, vyvěrající z nesmírné hlubiny stvořeného světa, se ukazuje v některých jeho nejlepších básních.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →