(ČB 4/2019) Dvakačovickou evangelickou faru navštívil významný aktivista a kněz české starokatolické církve v Bratislavě, doktorand Martin Kováč. Skupinku účastníků besedy zaujaly, kromě představení starokatolické církve a jejího zrodu ve světě i u nás, veřejně společenské aktivity, kterými se Martin Kováč neúnavně a intenzivně zabývá. Nyní kupříkladu pomáhá při volební kampani kandidátce na prezidentku Slovenska Zuzaně Čaputové a kandidátovi do Evropského parlamentu, profesoru Ondřeji Prostredníkovi.

Nejvíce nás posluchače potěšila iniciativa Progresivní věřící, která začala působit na Slovensku v létě 2018. Manifest s názvem Viera, ktorá nás posúva vpred si zaslouží v České republice důkladné pozornosti nás věřících i všech lidí dobré vůle. Znění manifestu uvádíme v originálním jazyce:

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 4/2019) 12 dětí ve věku 6–13 let se jednu únorovou neděli sešlo v českobudějovické „starší“ nedělní škole, aby se soustředilo nad ne zrovna lehkým textem „Ježíš a cizoložnice“ (J 8,1–11), který podle příručky pro nedělní školy na tento týden připadl.

Dětem jsem vymyslela otázky, které mi měly zodpovědět po společné četbě biblického textu.

Kam Ježíš psal? Co chtěli lidé na ženu házet? Co nakonec všichni udělali?
Po přečtení textu děti nadšeně a správně odpovídaly: „na zem“, „kameny“, „odešli“.
„A co myslíte, jak vypadala ta zem potom?“ ptám se.
„Byly tam stopy,“ vykřikly asi tři děti naráz.
„A kameny!“ dodal asi desetiletý chlapec.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 4/2019) Připravuje se nová agenda – bohoslužebná kniha naší církve. Zajímavou inspirací se pro nás může stát aktuální agenda americké presbyterní církve, Book of Common Worship; k tomuto tématu jsme psali už v prosincovém čísle (ČB 12/2018). Pojďme se podívat, co se v této agendě podnětného píše o křtu. Bude to možná o to důležitější, že Pavel Filipi se ve své skvělé Evangelické liturgice (2011) k popisu slavení křtu již nedostal.

Američané nevážou křest na velikonoční dobu, jak to pozorujeme u římských katolíků, nýbrž podobně jako ve většinové praxi a jako i u nás, na neděli jakožto den Páně. Křest se má, pokud je to možné, konat při pravidelné „hlavní“ nedělní bohoslužbě. Naskýtá se ovšem otázka, jak moc je to dobře.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 4/2019) Ptal se mě nedávno presbyter jednoho sboru, zda jsem „áčkař“ nebo „éčkař“. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, co má na mysli. Uprostřed léta doputovaly totiž do sborů nové bohoslužebné formuláře spolu se synodním rozhodnutím, aby byly ve sborech podrobně projednány. Škoda, že bez nějaké metodiky pro vedení takového rozhovoru.

Očekávání

Volání po nové agendě zaznívá poměrně intenzivně už více než dvě desetiletí a chvílemi až připomíná či připomínalo touhu po vykoupení.

Otázka je, jaká vlastně ta očekávání jsou. Domnívám se, že, jak je naší církvi vlastní, budou dosti roztříštěna.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →