(ČB 4/2016) Touto větou prý kdysi končilo vyprávění, kterému se také říká radostná zpráva. Pro zvídavé: jde o Markovo evangelium. Může nás zarazit, že radostná zpráva končí nekomunikací a strachem. Uvědomuji si však, jak je to hluboce pravdivé a lidské. Kolik lidských situací končí tím, že spolu lidé nekomunikují, neřeknou si to, co by bylo třeba, protože se bojí, mají strach.
Poslechněte si článek: Pokračování textu
(ČB 3/2016) Že to půjde těžko, když se narodil někdy kolem roku 1378? Ale ano, půjde to, dokonce mu můžete potřást rukou, popovídat si s ním nebo mu sundat čepici či prozkoumat ohebnost kloubů. Jeroným Pražský se totiž zhmotnil do pětašedesát centimetrů vysoké loutky a stal se maskotem jubilejního roku 2016 – roku, kdy chceme připomínat život, dílo a úděl tohoto Husova žáka a přítele. Před 600 lety skončil Jeroným stejně jako Hus na hranici. Byl propagátorem Wyclifových spisů a zastáncem Husových myšlenek; po trýznivém mučení své názory odvolal, pak se k nim pod tíhou svědomí opět přiznal a koncil ho potrestal.
O Jeronýmu se nyní můžete něco dočíst v každém čísle Českého bratra, minule i tentokrát v aktualitách na čtvrté straně. A v tomto čísle se na vás dívá z titulní stránky. Jak loutka-marioneta vznikla, se dozvíte v rozhovoru s řezbářem Jiřím Růžičkou na straně 21. Jeroným se představil koncem února i novinářům a veřejnosti na tiskové konferenci pod širým nebem nedaleko pamětní desky, kterou má v centru Prahy na domě na rohu Karlova náměstí. Loutka vedená branickým farářem Jaroslavem Pecharem zaujala nejen novináře, ale i mnoho kolemjdoucích, jak je zdokumentováno na straně 20.
Vrcholem událostí spojených s výročím bude jednodenní festival v sobotu 28. května na Střeleckém ostrově v Praze. Kdo přijede, zažije průvod, bohoslužby, loutkové divadlo, koncerty, výstavu, panelovou diskuzi, program pro děti a vážné i veselé vstupy s dřevěným Jeronýmem a jeho loutkovodičem. V těchto dnech putuje do každého sboru plakát na festival zvoucí, v dalších číslech Českého bratra budeme přinášet aktuální informace o Jeronýmovi i oslavách. Milí čtenáři, nechte se pozvat!
Inspirativní čtení nejen o Jeronýmovi přeje
Daniela Ženatá
(ČB 3/2016) Fenomén lidské vůle k životu a toho, zač nám život vůbec stojí a co je jeho smyslem, je svým způsobem univerzální. V mnoha variantách si otázku o vůli a svobodě kladou lidé všech věků. Jedni chápou vlastní život jako cosi naprosto samozřejmého, co v biologické stopě nezadržitelně směřuje ke svému konci. Život pro ně má smysl jen tady a teď a v kvalitě, která je dle jejich vlastních měřítek a v konzumním pojetí spíše
(ČB 3/2016) Jsem na návštěvě u paní v LDNce. Sedím vedle postele a přemýšlím, kde brát sílu a chuť k životu. Jak ji předat, jak povzbudit. Obdivuji. Úsměv na tváři, děkování sestře za podané jídlo, za čistou postel. Obdivuji. Úsměv na tváři sester, ošetřovatelů, uklízeček. Kde brát úsměv? (Bohužel často chybí.) Kamarádka s depresemi je nadopována prášky, tak se jí zrovna daří fungovat. Říká, že to nebude dlouho, že se zase propadne. Pokračování textu