(ČB 9/2017) Manželství a ženám rozumím asi jak koza petrželi. Proto rád používám při předsvatebních rozhovorech moudrou knihu Louise Evelyho Láska a manželství (Grantis, 2000). Autor tam píše: „Uzavřít manželství znamená říci tomu druhému: ,Ty víš lépe, kdo jsem. Objevil jsem sebe samého teprve tehdy, když jsem tě poznal. Když jsem tě začal milovat, stal jsem se sám sebou.‘ “

S druhým člověkem je mi dobře tehdy, když skrze něho vnímám sám sebe jako (vnitřně) krásného. Když je mi milé, za koho mne má. Když zrcadlí, odpovídá, když reaguje pozitivně.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 9/2017) V tomto přikázání jde zaprvé o onu hněvivou a po pomstě lačnící chtivost, proti níž se páté přikázání obrací přímo slovem „Nezabiješ“. Toto přikázání vyžaduje dále také jisté dobré konání, které je velmi mnohotvárné a zahání mnoho neřestí, a to je tichost.

Je tichost, která se umí překrásně zalesknout, a přece nemá ceny; tu projevujeme vůči přátelům a lidem, kteří jsou nám užiteční a kteří nám ani slovem ani skutkem neubližují. Tento druh tichosti mají i nerozumná zvířata

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 9/2017) Zatímco kněžský celibát je oblíbeným tématem církevních i necírkevních diskusí, manželství farářů je pokládáno – přinejmenším v evangelických kruzích – za cosi přirozeného, normálního a nezpochybnitelného. To se ale začíná pozvolna měnit. Samozřejmě ne v tom smyslu, že by někdo vážně uvažoval o zavedení celibátu. Avšak v souvislosti s odchodem mnoha duchovních z farářské služby do jiných zaměstnání a s trvale malým zájmem mladých lidí o toto povolání se jako jedna z neopominutelných příčin neutěšeného stavu zmiňuje to, jak veliké zátěži

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 9/2017) Je večer, cestou domů od tramvaje míjím katolickou faru. Myslím na to, že potřebuji večer ještě něco napsat a připravit. Asi bych byla na prázdné faře o poznání soustředěnější. Nemají to ti bratři katolíci zařízeno špatně… Představím si, že by už výběr farářského povolání znamenal život v samotě. A říkám si: ne, děkuji.

V současnosti je dost profesí, resp. zaměstnavatelů, kde se s partnerským nebo rodinným životem nepočítá. Chtějí mít člověka celého, v práci aspoň 12 hodin denně, ve zbylý čas stále on line, v pohotovosti, s mobilem v kapse.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →