(ČB 11/2017) Tu pohádku jistě všichni znáte. Marnivý císař sedne na lep dvěma vykutáleným tkalcům, kteří prý umí utkat látku nevídaných barev a kvality (za přemrštěnou cenu), ovšem viditelnou jen těm, kteří dobře plní své povinnosti. Nikdo z císařova nejbližšího okolí nechce riskovat konflikt přiznáním, že zrovna on žádné šaty nevidí anebo že vidí ten nehorázný podfuk. Ani císař nechce věřit svým očím, a tak radši věří podvodníkům do té míry, že se nechá odít do imaginární nádhery a nahý se prochází městem před zraky poddaných, kteří mu jsou po celá léta ukradeni.
Zapomenout někde deštník se povedlo asi každému. Inu, tak jsme zmokli. Zapomenout klíče nebo mobil nám komplikuje život trochu více, ale stále nejde o život. Zapomenout dítě v tramvaji už zavání průšvihem. Ale stále to nemá tu hloubku, jako když zapomeneme, spíše z mysli vytěsníme nepříjemné informace či zážitky. Něco, co bylo tak hrozné, že to už nemá v našich vzpomínkách místo; zlý šuplík byl zamčen.
Poslechněte si článek:
Odpustit nějaké příkoří znamená však ještě víc. Prožitou hrůzu nepotlačíme, nezamkneme do šuplíku, možná ji ani plně nepochopíme, ale viníkovi odpustíme. Málokdy se to povede, v případě násilí na dětech nebo genocid z příkazu diktátorů to snad ani nejde. Ale někdy přece odpustíme. A to je pak velké vítězství, které vede k očištění a narovnání vztahů.
Máme v redakci velkou radost, že se schází tolik zajímavých a kvalitních příspěvků a že kromě těch zadaných přicházejí i články k publikovaným tématům nebo o tom, co zajímavého se děje ve sborech. Podle počtu stran se dá sledovat, jak časopis roste a bobtná. Před dvaceti lety měl Český bratr 16 stran, dnes má kolem padesáti. S množstvím materiálu jde ruku v ruce i to, že se některé příspěvky do aktuálního čísla nevejdou, i když byly připraveny. Pokud svou aktuálnost nepozbydou, otiskneme je většinou v některém z dalších čísel. Prosíme o shovívavost, rozhodně neuhašujeme nadšení psát!
Celý letošní ročník prostupují témata související s výročím světové reformace a Martina Luthera. Biblické úvahy, výňatky z Lutherovy knihy O dobrých skutcích, reportáže z akcí s výročím souvisejících, recenze na vyšlé knížky, poslední slova. Vrcholem oslav je Den reformace, který si vždy 31. října celý protestantský svět připomíná.
Inspirativní čtení přeje všem čtenářům Daniela Ženatá
(ČB 10/2017) Říjnovým večerem jde muž v mnišském plášti, v jedné ruce kladivo, v druhé svinutý papír. Míří k největšímu městskému kostelu Všech svatých, jejichž svátek připadá na následující den. Právě tudy zítra půjdou zástupy na bohoslužby a u vchodu do chrámu naleznou čerstvě přibitý plakát s necelou stovkou krátkých odstavečků. Stačí jen několik hřebíků a pár ran kladivem, aby se na veřejnost dostaly myšlenky, které změní svět.
(ČB 10/2017) V tomto přikázání se nám ukazuje skutek, který obsahuje mnoho dobrého a mnoho neřestí zahání. Je to čistota neboli cudnost. Věc každému dobře známá, jenže si ani tohoto skutku nikdo nehledí a nikdo se v něm necvičí alespoň tak pilně jako v jiných, nám nepřikázaných skutcích. Vidíme pak, že svět je plný ohavných skutků necudnosti a hanebných slov, i jak jich následkem nemírných žranic, chlastů a zahálky denně přibývá.
(ČB 11/2017) Tu pohádku jistě všichni znáte. Marnivý císař sedne na lep dvěma vykutáleným tkalcům, kteří prý umí utkat látku nevídaných barev a kvality (za přemrštěnou cenu), ovšem viditelnou jen těm, kteří dobře plní své povinnosti. Nikdo z císařova nejbližšího okolí nechce riskovat konflikt přiznáním, že zrovna on žádné šaty nevidí anebo že vidí ten nehorázný podfuk. Ani císař nechce věřit svým očím, a tak radši věří podvodníkům do té míry, že se nechá odít do imaginární nádhery a nahý se prochází městem před zraky poddaných, kteří mu jsou po celá léta ukradeni.
