(ČB 11/2017) Ingrid Mainert (nar. 1940 v Hohenelbe/Vrchlabí, 1945 vysídlena, žije v Hesensku), povoláním psycholožka, je důvěrnice sudetských Němců z Vrchlabí. S autorkou článku o česko-německém smíření v minulém čísle Českého bratra ji pojí přátelství i společný zájem na vyrovnání s minulostí na české i sudetoněmecké straně. Otiskujeme nyní její příspěvek, který přeložila Hana Jüptnerová.
Poslechněte si článek:
(ČB 11/2017) Minulé dva roky jsme si připomínali život a dílo mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského. Letošní rok je spojen se jménem Martina Luthera. Byli jsme a budeme ještě zavaleni spoustou informací o jejich životě, díle, odkazu. Všichni k nám promlouvají skrze řádky svých spisů nebo svědectvím jiných. Při hodině dějepisu se odříká něco o univerzitě, defenestraci, pravopisu, odpustcích, upálení. Ale nic víc.
Poslechněte si článek:
(ČB 11/2017) Motto: „Advent, ba ano… Benedikt bral tohle slovo do úst jen opatrně, to velké, tiché, podivně cize znějící, a přece zároveň tak důvěrně známé, pro Benedikta snad nejdůvěrnější slovo ze všech. Pravda, nevěděl úplně přesně, co znamená, ale bylo v něm očekávání, příslib, příprava na něco – tolik rozuměl. Jak roky míjely, stalo se mu takřka náplní celého života. Neboť co byl jeho život, co byl život člověka na zemi, když ne jen nedokonalá služba naplněná očekáváním, příslibem, přípravou?“
Poslechněte si článek:
(ČB 11/2017) Kdo nezná Jaroslava Foglara! A ponouká mě s nadsázkou dodat – kdo by neznal Pavla Hoška! Religionistu, vysokoškolského učitele, profesora a autora pěkné řádky dalších lákavých knižních titulů… U Pavla Hoška, podobně jako třeba u Jana Sokola, mě plní nadšením schopnost mluvit a psát o dost nejednoduchých záležitostech jednoduše. Uchopitelně. A působivě. To je cenné obdarování.
Poslechněte si článek: