(ČB 11/2019) Barbara Coudenhove-Kalergi je pražská Němka. Ovšem s rodokmenem pestřejším, než by se čekalo. Babička z tatínkovy strany byla Japonka. Ale to není všechno, po matce patří Barbara k maďarskému hraběcímu rodu Pálffyů, kterým náležel zámek v Březnici. Zestátněn byl hned v roce 1945. Ale autorka tam, u babičky s dědečkem, stihla prožít mockrát aspoň letní prázdniny.
Poslechněte si článek:
(ČB 11/2019) Když naše děti začaly chodit do školky, vzala jsem na milost vánoční koledy a slovo Ježíšek. Do té doby jsem se tomu spíš vyhýbala. V nedělní škole ani u nás doma se o Ježíškovi nemluvilo. Byl to Pán Ježíš. Případně Ježíš Kristus nebo prostě Ježíš. Zpívalo se Narodil se Kristus Pán a dárky k vánocům jsme si dávali navzájem, nebyly od Ježíška.
Poslechněte si článek:
(ČB 11/2019) Na patentovém úřadě: „Dobrý den, mám ve všem pravdu a chtěl bych si to dát patentovat. Mé jméno je Cimrman“. „Člověče, vy máte ale smůlu. Teď, teď tu byl! Nějakej Besserwisser“ (německý výraz pro člověka, který si myslí, že ví všechno líp). Divím se, že se od patentového úřadu nevine každý den alespoň kilometrová fronta těch, kdo by si chtěli tu svoji pravdu dát patentovat. A když ne pravdu, tak alespoň nevyžádané, ale na pravdivém základě postavené
Poslechněte si článek:
Autorita v církvi. Hlas z církevní praxe hned rozlišuje na autoritu danou úřadem – to je farář v taláru – a autoritu danou přesvědčivostí osobnosti – to je farář při sborové práci, třeba v mládeži nebo na táboře s dětmi. I psycholog se k tomuto dělení přiklání a vysvětluje, co to obnáší. Zdá se, že současná společnost autority moc neuznává. Dobře je to vidět ve školství, kde autoritu učitelů zpochybňují jak žáci, tak rodiče. A jak to je s autoritou Písma? A nakonec – jaké duchovní autority uznává dnešní mládež? Tomu všemu se věnuje rubrika Téma.
Poslechněte si článek:
Co s dětmi, které se vymykají obvyklému pojetí světa a trpí poruchami autistického spektra? Jak odlehčit rodinám při náročné péči? O tom se dočtete v obsáhlém rozhovoru o sdílené péči o děti s autismem. V merklínské speciální škole, která se řadí ke školám Diakonie ČCE, autistické děti nejen vzdělávají, ale poskytují jim i celodenní péči, jak se dočtete v rozhovoru s tamní ředitelkou.
Brněnská škola Filipka má za sebou první měsíc svého příběhu. V krátké reportáži se vracíme k prvnímu školnímu dni a slavnostnímu startu pro děti i kantory. Rubriku Moje církev doplňuje vzpomínka na sametovou revoluci v Rumburku, neboť se blížíme k výročí, kdy si připomeneme 30 svobodných let, a reportáž z cesty za krajany do českých sborů na Ukrajině.
Milí čtenáři, určitě je z čeho vybírat!
Krásné podzimní dny přeje všem
Daniela Ženatá
OBSAH ČÍSLA
TÉMA
MOJE CÍRKEV
DIAKONIE
SLOVO
RECENZE