Archiv autora: Adéla Rozbořilová

Klobouky u Brna: Modlitebna i herna zároveň

(ČB 11/2019) Od ledna letošního roku se v modlitebně ČCE v Morkůvkách vůbec nekonaly bohoslužby. Důvodem byla rekonstrukce, která umožní využívat prostor i jako hernu pro děti z Domova Narnie. Diakonie Betlém (která Narnii provozuje), na rekonstrukci získala prostředky jednak z Nadace ČEZ ve výši 100 000 korun a také v rámci Diakonických a rozvojových projektů od ČCE ve výši necelých 300 000 korun. Prostředky získané od ústředí ČCE jsou určeny na projektu Misie do sboru, který společně připravil místní sbor a Diakonie Betlém a který má oživit duchovní život jak v kazatelské stanici Morkůvky, která patří ke sboru v Kloboukách u Brna, tak podpořit činnost Domova Narnie.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Žena statečná a vnímavá. Vzpomínka na Hanu Jüptnerovou

(ČB 11/2019) V pondělí 7. října zemřela ve věku 67 let Hana Jüptnerová. V řadě médií byla představena především jako statečná žena a signatářka Charty 77, která v roce 1988 pronesla smuteční řeč na pohřbu posledního umučeného politického vězně minulého režimu Pavla Wonky. Jako statečnou a vnímavou jsem ji já poznal v roce 2011 v Horském domově v Herlíkovicích, kde se jako členka tamního kuratoria jako první zastala obnovy staré krkonošské chalupy, tzv. Kunzárny, kterou jsem inicioval. Naše církev nechala Kunzárnu bohužel 20 let chátrat. Hana dávala důraz na to, že církev se nemá bát a nemá jednat sebezáchovně. Totéž řekla i ve videu, natočeném

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Obětavost bez okázalosti. Jiří Černík

(ČB 11/2019) Ve věku osmdesáti dvou let zemřel 2. října Ing. Jiří Černík. Od roku 1968 patřil k nejvěrnějším členům sboru v Děčíně. Základy jeho zbožnosti a úcty k Písmu byly položeny v dětském věku ve sboru Jednoty bratrské v Potštejně. Druhý podstatný znak jeho života byla láska k přírodě. Mnoho se naučil od otce, který vedl zahradnictví v Chuchli. Vystudoval střední zahradnickou školu v Děčíně a Vysokou školu zemědělskou v Praze-Suchdole. S manželkou Věrou žili také krátký čas v Ústí nad Labem.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu

Muž, který se nevrátil, a přesto se stále vrací. Alois Vajda (1892–1945)

(ČB 11/2019) Toto je zkratka příběhu Aloise Vajdy, mého dědy. Pocházel ze Slezska, z malé vesnice Slatina-Nový Svět. A byl to obchodník, hospodský a vizionář. Člověk, který věřil v budoucnost a měl o ní své představy. Některé z nich se dnes už naplnily, například tato: „Telefonujeme a přitom na sebe vidíme.“ Byl malé, drobné postavy. Energický a rozhodný ve svém snažení a přitom lidem nablízku. V malé osadě Nový Svět, vyhlášené v širokém okolí, vlastnil obchod, hospodu a zahradní restauraci. Jeho vize směřovaly k modernizaci hospodářství i dopravní obslužnosti okolí. O tom svědčí jeho osobní účast na projektu autobusové dopravy z Bílovce do Opavy. Jeho plány i jeho sny však překazila válka.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu