(ČB 11/2019) Především chci vyjádřit poděkování za to, že jsem byl k cestě za krajany na Ukrajinu přizván. Po třech letech se zase setkám s těmi, které jsem po skončení ve funkci „potulného kazatele“ opustil. Námitky, které jsem slýchal, že dlouhou cestu autem nevydržím, jsem házel za hlavu. Srdce mně plesalo nedočkavostí. Přiznávám, že jsem byl také zvědav, jak se v péči o společenství sborů ve Veselynivce, Bohemce a Pervomajsku daří mému nástupci Miroslavu Pfannovi.

Veselynivka

Ve Veselynivce byla středobodem návštěvy oslava dvacátého výročí otevření kostela neboli „shromáždění“. Nebudu popisovat průběh cesty, vše šlo docela hladce; dřívější problémy na polsko-ukrajinských hranicích, časté zastavování policií, problémy s tankováním, nemožnost telefonického spojení jsou už jen vzpomínka a zdroj více či méně veselých historek.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 11/2019) V době ztenčujících se finančních zdrojů pro život církve nabývá na důležitosti fundraising. Jde o sledování dotačních příležitostí, grantových možností, orientaci v agendě a pomoc sborům v této oblasti. Na práci v tomto oddělení jsme se zeptali referentů Zity Nidlové (ZN) a Jonáše Plíška (JP).

Co vlastně to nehezké a nečeské slovo fundraising znamená?

ZN: Slovo FUNDRAISING se objevilo až v moderní době obecné globalizace a má zajímavou etymologii. Skládá se z anglického FUN, což znamená „veselý“ nebo „zábava“, a malajského DRAISING (v originále ड्रैसिंग), což je označení pro „oblečení“ nebo „oděv“. Jak tedy již správně tušíte, FUNDRAISER je člověk, který se jednou za čas bláznivě oblékne

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 11/2019) Nová píseň je od pradávna v křesťanství vnímaná jako „ochranná známka a misijní program“ (Jochen Arnold). Jakožto zpívaná forma zvěstování Kristova evangelia a zároveň naše odpověď na Boží slovo může mít také terapeutickou a socializační úlohu. Chce vést lidi z izolace, ze samoty a opuštěnosti, uklidňuje roztěkanou mysl, vede k soustředění, k pokoji nebo může naopak dodávat energii. Také při událostech, jako je křest, svatba nebo pohřeb, sehrává podstatnou roli.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →

(ČB 11/2019) Jedna bolest naší církve spočívá v tom, že se z ní v čase po konfirmaci dost mladých vytrácí. Až se pro to vžil termín „vykonfirmovat“. (Ještě že si my Češi, Moraváci a Slezané – evangelíci možná zvlášť – dovedeme prakticky ze všeho dělat legraci.) Ale co kdybychom ty konfirmandy, kteří se nám během let tak trošku zatoulali, znovu pozvali na konfirmandské setkání? Nápad dostal současný chvaletický kurátor, bratr Milan Středa, který má s organizací různých výročních setkání spolužáků i jiných věcí opravdu bohaté zkušenosti. A protože, aspoň jak jsem ho za těch pár měsíců stačil poznat, nemá od nápadu nikdy daleko k činu, rozeslal do různých končin naší krásné země desítky pozvánek.

Poslechněte si článek:

Pokračování textu →