Archiv autora: Adéla Rozbořilová

Slovo

Poslední slovo: Střídmě o půstu

(ČB 3/2020) Kalendářně je sice stále ještě zima, ale už od půli ledna se nedá přehlédnout, že jaro netrpělivě ťuká na dveře. Možná i proto zkoumáme, do jaké míry se jim povedlo držet novoročních předsevzetí. Vlastně to jedno, notoricky známé ,,v příštím roce se budu stravovat střídmě nebo dokonce budu držet dietu‘‘.

Poslechněte si článek:

Myšlenkám na jídlo věnuje člověk denně spoustu času, a to nemluvím o energii, kterou vydá na jeho přípravu. Proto se v Bibli často doporučuje půst nebo střídmé užívání jídla – aby byl prostor pro myšlenky jiného druhu, např. na Boha, pokoru, milosrdenství etc. Před různými svátky nebo i během nich bývá půst dokonce povinný. Je to zvláštní. V době, kdy tato nařízení vznikala, se do sytosti člověk najedl jen zřídka, Pokračování textu →

Archiv 2020

Český bratr 2/2020. Téma: Předvídavost

Úvodník

 

Já jsem to říkal!

 

Jaký je rozdíl mezi předvídavostí, vizí a očekáváním události? A co předtucha a věci, které dopředu cítíme takříkajíc v kostech? Do budoucnosti nevidí nikdo z nás a věštění z křišťálové koule není zrovna důvěryhodná disciplína. Obdařeni životními zkušenostmi přesto můžeme v mnoha případech předvídat, jak se události vyvinou nebo co se stane. Oblíbené zvolání „Já jsem to říkal!“ známe všichni; ať už na straně těch, co mají pravdu a vyjadřují určité zadostiučinění, nebo na straně těch, kterým bohužel něco nevyšlo a moudré hlavy kolem to káravě komentují.

Poslechněte si článek:

V přemýšlení o správě obce či sboru se předvídavost určitě vyplatí. O tom se dozvíme v tomto čísle z rozhovoru se starostou. Že i církev musí předvídat, plánovat a bude dobré, když bude mít vizi, nám předkládá v dalším díle příspěvků, vycházejících ze strategického plánu, presbyter ze sboru v Praze na Jarově. A o předvídavosti všedního dne, spojeného s odpovědností za svět, který nás obklopuje, píše vtipně i vážně výpomocný kazatel vrchlabský.

Koncem ledna jsme se rozloučili s osobností překračující hranice církve, ekumeny i akademického světa, profesorem Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy Petrem Pokorným. Obsáhlý nekrolog přinášíme v rubrice Moje církev.

 

Milí čtenáři, inspirativní čtení a snad i bílý konec zimy přeje všem

Daniela Ženatá

OBSAH ČÍSLA

TÉMA

MOJE CÍRKEV

DIAKONIE

SLOVO

RECENZE

Téma

Biblická úvaha: Pán Bůh potřebuje prozíravé ekonomy

1 komentář

(ČB 2/2020) Ježíš mluví ke správci. Správce se řecky řekne oikonomos, ekonom. Pán (Bůh) má na zemi své ekonomy, kteří jsou mu odpovědni. Budou se mu odpovídat ze svého správcovství. Co je úkolem správce? Podle stručného popisu v Lukášově textu jde o rozdílení pokrmu. Vezměme to šířeji: starost o to, aby ti, kdo mi byli svěřeni, neměli hlad, nedostatek. Nejde jen o péči o žaludky. Také v prosbě modlitby Páně o chléb vezdejší je zahrnuta prosba o všechno, co člověk k životu potřebuje. Věci materiální i duchovní.

Poslechněte si článek:

Kdo je dobrý správce?

Od správce, resp. ekonoma, se vyžaduje věrnost a rozumnost.
1. Věrnost, víra – pánu. Ukotvenost. Přimknutost. Vztah k Pánu Bohu. Vertikála. Souznění s Božími pravidly, hledání Boží vůle. Prostředkem tohoto hledání je modlitba.
2. Rozumnost – samostatné a rozumné rozhodování. Nejen podle nějakých kolonek, do puntíku podle pravidel, ale rozumně. V textu Lukášova evangelia je zde použito slovo fronésis, které se překládá také jako moudrost nebo předvídavost. Pokračování textu →

Téma

Takový obyčejný nákup. Předvídavost všedního dne

1 komentář

(ČB 2/2020) Na lístečku je napsáno: půlka chleba, máslo, dvacet deka šunkového salámu, kilo jablek, šest banánů, deset vajec, litr mléka, káva, čokoláda a toaletní papír. Takový obyčejný nákup. A přitom spousta odpovědnosti.

Poslechněte si článek:

Slyšeli jste někdy o externalitách? Nebo dokonce o jejich internalizaci? Externality jsou vnější náklady, které vyvoláte nějakou akcí. Třeba výrobou, posléze pak spotřebou – nějaké služby nebo zboží. Externality mohou být pozitivní, ale taky negativní. Mohou to být vnější náklady sociální nebo ekologické. A jejich internalizací se míní zahrnutí – ideálně do ceny zmíněné služby nebo příslušného zboží. To je ovšem věc, kterou nemůžeme obvykle přímo nijak ovlivnit. Na co ale máme vliv prakticky stoprocentní, je, zda je zahrnujeme do svého vlastního uvažování, a tedy také svého rozhodování. Pokračování textu →