(ČB 2/2020) Na lístečku je napsáno: půlka chleba, máslo, dvacet deka šunkového salámu, kilo jablek, šest banánů, deset vajec, litr mléka, káva, čokoláda a toaletní papír. Takový obyčejný nákup. A přitom spousta odpovědnosti.

Poslechněte si článek:

Slyšeli jste někdy o externalitách? Nebo dokonce o jejich internalizaci? Externality jsou vnější náklady, které vyvoláte nějakou akcí. Třeba výrobou, posléze pak spotřebou – nějaké služby nebo zboží. Externality mohou být pozitivní, ale taky negativní. Mohou to být vnější náklady sociální nebo ekologické. A jejich internalizací se míní zahrnutí – ideálně do ceny zmíněné služby nebo příslušného zboží. To je ovšem věc, kterou nemůžeme obvykle přímo nijak ovlivnit. Na co ale máme vliv prakticky stoprocentní, je, zda je zahrnujeme do svého vlastního uvažování, a tedy také svého rozhodování.

Chleba

A jsme u toho našeho obyčejného nákupu. Pojďme na to. Chleba – to je přece úplně normální pečivo. Možná ale není na škodu zamyslet se nad tím, jestli kupujeme chleba od velkopekárenského holdingu, nebo podpoříme raději místního pekaře. Ten navíc nejspíš bude mít kvalitnější kváskový, možná dokonce nepřibarvovaný. Mohli bychom dát přednost třeba biopečivu – tedy chlebu, na který pekař použil mouku z obilí, vypěstovaného ekologicky – bez tun pesticidů a herbicidů, které na poli zabijí všechno kromě samotného obilí (které možná jen mírně přiotráví) – hmyz, hlodavce, půdní živočichy, polní ptactvo, chrpy, vlčí máky… Taky to pole neprošlo desikací – tedy plošným ošetřením jedovatým glyfosátem, aby úroda pro kombajn „dozrála“ najednou. Tedy začínáme chlebem a kolik odpovědnosti se skrývá v tomhle jediném rozhodnutí.

Máslo a mléko

Vezmeme to nejlevnější? A nepřijelo (ano, tak často trh funguje) stovky kilometrů z Polska? Není lepší si připlatit za české máslo, které urazilo poloviční, ne-li ještě kratší cestu? Co biomáslo? Od krav, ke kterým se farmář slušně chová, žijí kvalitním způsobem (říká se tomu //welfare// zvířat) a farmář jim nemůže aplikovat spoustu léků a dalších přípravků, jejichž zbytky by v mléce zůstávaly? Nemáme v okolí dokonce nějakého hospodáře, který mléko a mléčné výrobky nabízí ze dvora? Tedy tak, že úplně odpadnou dopravní náklady a emise, ale také se neztratí spousta peněz v obchodním řetězci a dobře zaplaceno od nás dostane přímo ten, kdo krávy chová?

Masné potraviny

A jsme u šunky a salámu. Noviny jsou plné zpráv o tom, jak vegetariánstvím pomůžeme chránit klima a vodu, protože produkce masa znamená ohromné skleníkové emise a spotřebu vody. Netěšte se, nebudu to rozporovat, protože to tak je. Hospodářská zvířata ale zároveň pomáhají třeba udržovat krajinu. Už před tisíci let jsme vyhubili většinu velkých spásačů a právě třeba krávy a býci je dnes nahrazují, a pomáhají tak uchovat spoustu druhů rostlin – a také hmyzu. Možná nemusíme být tak extrémní a jen se začít vyhýbat takovým věcem, jako je maso zvířat z (dost krutých) velkochovů, hovězí z druhé zemské polokoule, dávat přednost (ano, už zase!) masům z biochovů nebo od místních hospodářů.

Vajíčka

Vlastně totéž platí pro další položku našeho nákupního seznamu – vajíčka. Máme docela dobrý výběr. Ta nejlevnější jsou z klecových chovů. Obrovské haly, plné slepic, které se nehnou z plochy, velké jako papír formátu A3 celý život. A ten je krátký – firmám se nevyplatí čekat, až slepice přepeří (v tu dobu nenese), a tak ji pošlou na smrt. Tak vejce od slepic, chovaných „na podestýlce“ nebo v halách? Tak, jistě je to trochu lepší, než klecové chovy, protože se nosnice mohou aspoň hýbat. Ale se slušným zacházením s živými tvory to moc společného nemá. Jsme tedy opět u biochovů, místních hospodářů nebo dokonce (fakt to není nic těžkého) vlastních slepiček a domácích vajíček.

Ovoce zdejší a exotické

A máme tu ovoce. Za úkol jsme dostali koupit jablka a banány. I u ovoce platí, že do obchodu musí odněkud přicestovat. Jablka se nám nabízejí česká, slovenská, polská, ale často také z jižní Evropy, nebo dokonce z Izraele či Afriky. Na Západním břehu Jordánu jsem nevěřícně zíral na ohromné plochy foliovníků – v Negevské poušti. Pěstovali v nich vodní melouny! Dozrávají tam totiž (bohatě dotované nedostatkovou vodou) o dva týdny dřív než jinde ve světě. A tak se to přece vyplatí. Jenomže to, co může vyrůst u nás, by jistě bylo dobré kupovat právě proto. A nejlépe ze zahrádky vlastní nebo zahrádky přátel. Existuje také spousta bedýnkových systémů, které zákazníky přímo s farmáři propojují. Nedávno jsem s úspěchem vyzkoušel takový komunitní systém, který propojuje středoevropského zákazníka třeba se sadařem, který pěstuje biopomeranče ve Španělsku (crowdfarming.com). V případě, že se (tak jako naše rodina) zatím nedokážete obejít bez cizokrajného ovoce, je tohle jistě dobrá volba.

U cizokrajného ovoce, stejně jako třeba u kávy, čokolády, čaje nebo kakaa platí, že kromě velmi vysokých externalit, souvisejících s dopravou, platíme také mnoha článkům obchodního řetězce. Pomáhá tomu čelit certifikace Fair Trade, která zaručuje, že těm hlavním – samotným pěstitelům – byla zaplacena spravedlivá cena. A opět máme možnost nakupovat v kvalitě bio – zemědělská chemie zabíjí nejen u nás, ale i v jiných částech planety.

Jsme na konci seznamu

A nakonec ten toaleťák. Až spotřebujeme zbytek nákupu, bude se hodit. Fakt potřebuju, aby měl čtyři vrstvy a heřmánkovou vůni? Aby byl běloskvoucí, nebo naopak narůžovo nebo namodro obarvený? To všechno znamená emise, energii, ale také barviva a parfémy v odpadních vodách…

Tak takhle vypadá každodenní internalizace externalit v naprosto banálním případě obyčejného malého nákupu. Že jsou to všechno maličkosti? Že nenakupujete žádné velké objemy (o plýtvání jídlem jsem se raději ani nerozepisoval)? Nu, tak si každou z těch maličkostí vynásobme 10 miliony spotřebitelů v Česku nebo číslem 7 700 000 000 – to je počet spotřebitelů na Zemi. To je potom každá maličkost o poznání větší. A každý kousek odpovědnosti o pořádný kus důležitější.

Jakub Kašpar, výpomocný kazatel z Vrchlabí, člen Poradního odboru ČCE pro životní prostředí