(ČB 3/2020) V našem seriálu o změně se dostáváme k druhému tématu. Poté, co jsme v únorovém vydání ČB uvažovali o tom, co je vize, bude dnes řeč o způsobu vedení, „leadershipu“.

Poslechněte si článek:

Ze všech témat, o kterých budeme mluvit, vzbuzuje toto možná největší nechuť. Zároveň však patří k nejdůležitějším: Za rok budeme volit novou synodní radu a bude to v době, kdy vstupujeme do kritické fáze přechodu na samofinancování. Pokud se nové synodní radě nepodaří využít tuto situaci jako příležitost k většímu otevření ČCE vůči okolnímu prostředí, její nástupci budou mít pro stejný úkol těžší podmínky.

Kdo je „leader“?

Jeho role není v českém prostředí právě oblíbená. Možná i pro to pro ni ani nemáme vhodné české slovo – vůdce (= Führer?), vedoucí (= pionýrského tábora?), vedení (neurčitý řídicí orgán středního rodu?). Pokračování textu →

(ČB 3/2020) Jana Vondrová (*1989) vystudovala žurnalistiku a environmentální studia, nyní dálkově pokračuje v oboru Studia občanské společnosti. Po žurnalistických začátcích v brněnském Deníku Rovnost pracovala jako tisková mluvčí ČCE. Od roku 2018 má na starosti drobné dárce v neziskové organizaci Hnutí Duha.

Poslechněte si článek:

Jsme na prahu postního období. Co půst znamená pro tebe?

Půst jsem dřív brala jako něco, co prostě je, nepřemýšlela jsem moc nad tím, jak to naplnit nebo jaký je biblický význam toho pojmu. Teď se ale už delší čas zabývám tématem ochrany přírody, a tak mi víc a víc přichází na mysl umírněnost nebo střídmost v souvislosti právě s životním prostředím. A myslím, že to dnes podobně jako já vnímá hodně lidí. Vede to k tomu, že lidé začínají víc přemýšlet třeba o tom, v čem se mohou dobrovolně uskrovnit. Ne jenom v čase půstu, ale v životě vůbec. Pokračování textu →

(ČB 3/2020) Naše školní divadlo se stalo už podruhé součástí projektu „Inkluze a multikulturní výchova“. Letos jsme si zvolili příběh, který množstvím zážitků bohatě vystačil a ještě se stal základem pro naše divadelní představení. V roce 1873 jej formou dobrodružného románu napsal geniální spisovatel Jules Verne, který se na nás v divadle usmíval z medailonu nad jevištěm.

Poslechněte si článek:

Napínavý příběh Willyho Foga a jeho přátel si mnozí zamilovali díky španělskému kreslenému seriálu. Má strhující děj, mnoho výrazných a zajímavých postav, nechybí mu humor ani poselství k zamyšlení. Vypráví o přátelství, vzájemné pomoci, vytrvalosti, odvaze, o pomoci druhým. Je to vlastně pohádka a trochu i hrdinský epos, přenesený do prostředí viktoriánské Anglie, kde středověkého rytíře nahradil moderní gentleman. Pokračování textu →

(ČB 3/2020) Bouřlivá diskuse kolem obnovy mariánského sloupu na Staroměstském náměstí mimo jiné ukázala, že na poli ekumenismu stojí české církve stále před mnoha výzvami a nesnadnými úkoly – navzdory všemu potěšitelnému, co se v úsilí o vzájemné porozumění a sblížení doposud podařilo. Martin Vaňáč (1972), katolický historik a teolog, se ve spleti různých církví, denominací a duchovních tradic pohybuje jako ryba ve vodě. Palčivé ekumenické problémy jsme pro tentokrát ponechali stranou a zaměřili jsme se na to, jak se ekumenickým tématům věnuje Evangelická teologická fakulta, na níž Martin působí.

Poslechněte si článek:

Jak ses jako katolík na Evangelickou teologickou fakultu vůbec dostal?

Nejsem zdaleka jediný katolík, který na ETF působí. O svojí cestě na fakultu začnu trochu zeširoka. Ještě při studiu na matematickém gymnáziu jsem po roce 1989 navštěvoval kurz studia Bible u adventistů, což byla moje první ekumenická zkušenost. Jejich znalost Bible jsem ocenil, ale vadilo mi přílišné zdůrazňování jejich vlastních zvláštností (např. svěcení soboty) a kritika ostatních církví. Chodil jsem také na čtení a výklady Teologické sumy Tomáše Akvinského pod vedením legendárního Kazimíra Večerky, které se konaly na filozofické fakultě. Pokračování textu →