(ČB 6/2020) Možná vás překvapí, že většina studentů Evangelické teologické fakulty nestuduje teologický obor. Již řadu let se na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy totiž vyučuje obor, určený těm, kteří ve svém životě plánují působit v sociální oblasti. A nejvíc studentů se každoročně zapisuje právě na obor Pastorační a sociální práce. Co je na tomto studiu baví a v čem je sociální práce na ETF UK specifická? Na to jsme se zeptali vedoucí katedry sociální práce, docentky Evy Křížové.

Patří většina vašich studentů k těm, kteří již dopředu vědí, jakou profesi si zvolí, nebo to berou jako většina dnešních vysokoškoláků: „Uvidím, kam mě studium nasměruje, a až potom se rozhodnu“?

Poslechněte si článek:

To nemáme zjištěno, ale bude to asi směsice obojího. U přijímacího pohovoru se na motivaci ke studiu vždycky ptáme a většina studentů tvrdí, že vědí, co chtějí profesně dělat. Část studentů je z věřících rodin a naši školu si zřejmě vybírají programově. Ale my jsme otevřeni všem a u těch „dalších studentů“ si nejsem tak jista. Pokračování textu →

(ČB 6/2020) Českému bratru nabídl závěr své magisterské práce student teologie Alberto Rocchini. Domnívá se, že by čtenáře mohla zajímat. Nás také zaujalo, jak na to student s tak jiskrným italským jménem a dokonalou češtinou přišel. A tak jsme se dozvěděli něco z jeho životního příběhu a něco z jeho závěrečné práce. A o to se s vámi nyní chceme podělit.

Poslechněte si článek:

Já, Alberto Rocchini

Pocházím z Pavie, kde jsem studoval literaturu a dějepis. Během svého studijního pobytu v německé Mohuči jsem se nadchl pro reformaci a po návratu do Itálie jsem se přihlásil k Valdenské církvi. Tato malá církev (dnes má asi 50 000 členů po celé Itálii) se z původního alpského centra na pomezí Itálie a Francie mohla rozšířit po tolerančním ediktu piemontského krále Karla Alberta z roku 1848. Valdenská církev je pokračovatel středověkého hnutí, vedeného Petrem Valdesem z Lyonu. Pokračování textu →

(ČB 6/2020) Na Vysočinu jsme se sestrou vyrazily, abychom nalezly klid od koronavirových restrikcí a věčného dezinfikování rukou, abychom nalezly soukromí a změnu po uzavřenosti s týmiž lidmi v malém bytě a abychom využily svobodu pohybu ve volné v přírodě po nekonečném kopírování pořád stejných stezek v parčíku zaprášeného města. Nalezly jsme dočasný azyl na faře v Telecím u příbuzného, faráře Honzy Hrudky. A navzdory karanténním opatřením jsme zažily obrovskou solidaritu místních. Tak nám například paní v Sádku otevřela půl hodinu po zavírací době obchod, kde jsme koupily nezbytný česnek a poslední pecen chleba. Tamní kurátor, poté, co se od faráře dozvěděl, že jsme v místním obchodě nesehnaly brambory, přinesl kbelík vlastních a nic za to nechtěl. Nalezla jsem posléze radost ve vymýšlení pokrmů z tak kvalitní suroviny.

Poslechněte si článek:

(ČB 6/2020) Měl to těžké, alespoň tak to často a rádi, s úsměvem, komentovali jeho kolegové. Mezi manželkou a třemi dcerami byl v těžké menšině, nakonec i vnoučata byla v poměru 4:1. On byl ale za spolupráci s maminkou, první čtenářkou či posluchačkou i prvním kritikem, moc vděčný. A jejich diskuse a společné přemýšlení znamenalo hodně i pro nás tři.

Poslechněte si článek:

Tatínek byl autorita, ale taková, která si nepotřebuje nic dokazovat. Naopak, jeho otevřenost a tolerance, snaha nalézat mosty mezi rozhádanými stranami, touha po smíru a neutuchající optimismus, to vše nás formovalo už od dětství. Pokračování textu →