(ČB 6/2020) Možná vás překvapí, že většina studentů Evangelické teologické fakulty nestuduje teologický obor. Již řadu let se na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy totiž vyučuje obor, určený těm, kteří ve svém životě plánují působit v sociální oblasti. A nejvíc studentů se každoročně zapisuje právě na obor Pastorační a sociální práce. Co je na tomto studiu baví a v čem je sociální práce na ETF UK specifická? Na to jsme se zeptali vedoucí katedry sociální práce, docentky Evy Křížové.

Patří většina vašich studentů k těm, kteří již dopředu vědí, jakou profesi si zvolí, nebo to berou jako většina dnešních vysokoškoláků: „Uvidím, kam mě studium nasměruje, a až potom se rozhodnu“?

Poslechněte si článek:

To nemáme zjištěno, ale bude to asi směsice obojího. U přijímacího pohovoru se na motivaci ke studiu vždycky ptáme a většina studentů tvrdí, že vědí, co chtějí profesně dělat. Část studentů je z věřících rodin a naši školu si zřejmě vybírají programově. Ale my jsme otevřeni všem a u těch „dalších studentů“ si nejsem tak jista. Běžné je i to, že při volbě studia a povolání sehraje roli náhoda. Setkala jsem se s tím často.

Propagujete tedy studium i přes necírkevní instituce a kanály?

Určitě ano. Snažíme se v předstihu informovat, například na veletrzích vysokých škol Gaudeamus, na Festivalu vědy či při Informačním dnu Univerzity Karlovy. Účastníme se cyklů pro maturanty, pořádaných Univerzitou Karlovou a měli jsme vlastní kurz pro zájemce o sociální práci u nás.

Stereotypů kolem sociální práce je stále dost, na prvním místě se člověku vybaví stereotypní vnímání osob v nouzi. Myslí si stále hodně lidí, že si lidé v nouzi za svou situaci mohou sami a že „tohle by se jim stát nemohlo“?

Jde o to, o jaké nouzi se bavíme. V posledních dekádách zažívá spousta lidí nejen u nás novou existenční nejistotu a s ní i zjištění, že dostat se do problémů je snadné. Stačí nemoc, ztráta v podnikání, rozvod, dopravní nehoda. Mnoho lidí je zadlužených. Na hlubokém propadu se ale vždy podílí mnoho faktorů, včetně člověka samého, řetězí se příčiny a následky, je to velmi složitá souhra okolností. Moderní sociální práce nevnímá člověka pasivně, zvlášť ne v demokratické společnosti se sociálním zabezpečením, bezplatným školstvím a zdravotní péčí. Vytváří příležitosti, jak se dostat „zpět“. Překonat překážky ovšem může být opravdu někdy nad sílu jedince, který už přijal určitou identitu a stal se na pomoci závislým. Vypadá to jako jeho selhání, ale on už je za „bodem obratu“, jak trefně nazval jeden výzkumník. Problémem se stává přenos sociálního znevýhodnění na další generace, na děti vyrůstající ve znevýhodněných podmínkách, které jsou v tom opravdu nevinně. Těžko si mohou představit něco jiného, než co se pro ně stalo samozřejmé.

Jaké profese si absolventi volí nejčastěji?

Přesnou statistiku si nevedeme, ale bude to celé spektrum sociální práce. Neřekla bych, že naši absolventi se ucházejí jen o určitá místa; směřují na úřady, do neziskových organizací, do zařízení sociálních služeb, zdravotnických zařízení. Dá se ale asi říct, že ve spojení s teologií připravujeme více než ostatní fakulty naše uchazeče na práci se specifickými skupinami – s lidmi bez domova, se seniory, s vězni, se závislými.

Jsou muži mezi vašimi studenty spíš výjimka, nebo sociální práce láká i je?

Je jich výrazně méně, ale jsou velmi důležití. I kdyby se jednalo jen o jednoho, vždy vnáší nový a významný prvek a smíšené skupině se daří lépe.

Zmínila jste studium teologie. Ta má mezi studijními předměty vašeho programu své pevné místo. Není ale ten obor šit na míru těm věřícím?

Obor není určen primárně pro věřící studenty. Je ideální pro jedince, kteří se zajímají o humanitní a spirituální stránky sociální práce. Moderní sociální práce je přece hodnotově založena na křesťanských hodnotách vzájemnosti a pomoci. Znalost křesťanské teologie je podle mého významnou složkou kulturního vzdělání a další informace o jiných náboženstvích rozšiřují pochopení duchovních stránek života jedince i společenství v rozmanitém světě. V liberální společnosti se tyto znalosti ukazují jako ukotvení, zdroj pevnosti a odolnosti. A není to jen teologie, ale i etika a filosofie. Ty dále prohlubují schopnost myslet a konat v souvislostech s ohledem na důsledky. Proto do repertoáru sociálního pracovníka patří. A jsou-li studentům podávány s jistým ohledem na jejich studijní profil, tak je to těší.

Sociální povolání patři zejména psychicky mezi nejnáročnější. Jak na tento fakt studenty připravujete? Absolvují například hodně praxe?

Objem praxe je předepsán a dosahuje několika týdnů v každém roce studia, řádově stovek hodin během studia. A nejde jen o to „odchodit si týden“ do nějakého zařízení. Významnou složkou praxí je diskuse se studenty o tom, co během praxe zažili, a zpracování těchto zážitků formou supervize, vedené zkušenými pedagogy. Za standardní součást výuky se považují také různé psychologické kurzy a nácvik komunikace.

A pokud jde o vyučující? Mají s působením v terénu praktické zkušenosti?

V našem týmu jsou kvalifikovaní sociální pracovníci, kteří jsou pro studenty autentičtí a z praxe přinášejí hodně příkladů a zkušeností. I na partnerské škole Jabok, jež pro nás praxe zajišťuje, jsou zkušení sociální pracovníci. Lze od nich čerpat hodně opory a inspirace.

Připravil Ondřej Lukáš