(ČB 10/2020) Od výzvy 5 % a hlavu vzhůru uplynulo devět měsíců. Impulzem bylo třicáté výročí života naší země ve svobodě, a s tím spojená touha, abychom byli svobodní i vůči sobě a řádům své církve.
Jak se nám daří výzvu naplnit, poznáme nejlépe podle vyúčtování roku 2020. Ale už nyní víme, že mnoho z nás situaci pochopilo a měsíčně posílá na účet sboru částku, pro kterou se každý odpovědně a svobodně rozhodl. Skvělé.
(ČB 10/2020) Stěhovat se z Prahy do nějakých Křečkovic? No to mě podržte! Kdo tohle kdy slyšel? Pro čtrnáctiletou Hanku, která nám příběh vypráví, se to zdá být nejdřív skoro nestravitelné. Z velkoměsta do nějaké přiblblé vesnice? A co škola?! I když spolužačky bývají pitomé, špitají si spolu, a když je Hanka míjí, „hlasitě ztichnou“(!), to se ale dá přežít. Pořád lepší než se stát žákem školy někde v buranově!
(ČB 10/2020) Pomíjíme-li veškerou odbornou literaturu, která už byla Pavlu Hoškovi vydána, je tu ještě druhá linie, po níž se literárně ubírá, jak ji však charakterizovat? Je méně odborná? Méně křesťanská? Myslím, že ani jedno. Snad není nepatřičné charakterizovat ji prostě tím, komu se věnuje. Že v ní tedy po Jaroslavu Foglarovi a Ernestu Thompsonu Setonovi je teď na řadě John Ronald Reuel Tolkien. K tomu, aby nás zaujala, to myslím stačí. A čím nás Pavel Hošek upoutá tentokrát? Tak třeba tím, co všechno se mu podařilo zjistit, vypátrat jakoby navíc, co všechno si musel i vedle samotných Tolkienových knih přečíst…
(ČB 10/2020) Na prahu letošní koronavirové krize vyšla v brněnském nakladatelství Cesta útlá knížka s názvem Sedm posledních slov. Bůh, který nám rozumí. Jejím autorem je „americký Tomáš Halík“, známý katolický kněz a jezuita James Martin, jehož plodná bibliografie se ve Spojených státech amerických těší velké oblibě.