(ČB 5/2021) YESle jsou bohoslužby v Betlémském kostele v Brně. Duchovní krmítko pro hledající bez ohledu na věk, tradici či zkušenost. Je však pravda, že na ně chodí spíš mladší ročníky. Možná právě proto, že do velké míry vznikly na základě přání z řad mládeže.
Archiv autora: Adéla Rozbořilová
„Největší mezery máme možná v samotném naslouchání“
(ČB 5/2021) Církev adventistů sedmého dne působí zvnějšku jako mladistvé společenství, využívající v církevním životě moderních prostředků. Martin Pavlík, mladý adventistický kazatel, přichází do kontaktu s mládeží často, a to nejen z titulu profese duchovního. Kromě působení ve sboru na pražských Vinohradech se totiž věnuje mládeži také jako vedoucí církevního oddělení mládeže. Poprosili jsme ho, aby nám nastínil, co jeho církev svým mladým členům nabízí a jak se jim věnuje.
Otázka na tělo: Co byste v církvi chtěli dělat jinak?
Základem našeho společenství je víra ve vzkříšeného Ježíše Krista. Můžeme být právem hrdi na naši minulost, která je reprezentována bojovníky za svobodu, jako byli Václav Morávek, Milada Horáková nebo Jan Palach. Diakonie ČCE už 30 let pomáhá lidem v nouzi. V dnešním světě máme nezastupitelnou roli. Nebojme se budoucnosti! Využijme dobu prázdných kostelů jako příležitost oslovit svět plný obav a nejistot. Jsem přesvědčen o tom, že každé živé a funkční společenství potřebuje inspirativní leadery a motivované pracovníky. Hledejme, vychovávejme a investujme do kvalitních lidí, které potřebujeme pro zářnou budoucnost církve.
David Kuboň, právník
(Homo)sexualita v církvi, ano, nebo ne?
(ČB 5/2021) Sama jsem o tomto tématu už několikrát hovořila se svými známými z katolické církve. Ptali se mě, jak se na toto téma dívá naše církev, jestli se jím zabývá, nebo ho pokládá za tabuizované. Mluvili jsme hodně osobně, přičemž jsme také došli k otázce, jak se lidem s homosexuální orientací v naší církvi žije. Naše názory se dost lišily, když jsem na tyto otázky odpovídala, pro někoho to bylo osvobozující, někomu to přišlo až moc velkorysé. Zajímavým poznatkem pro ně bylo, že na půdě naší církve působí již od devadesátých let 20. století organizace LOGOS, v níž se scházejí lidé s odlišnou sexuální orientací a nacházejí tam své místo.