Základem našeho společenství je víra ve vzkříšeného Ježíše Krista. Můžeme být právem hrdi na naši minulost, která je reprezentována bojovníky za svobodu, jako byli Václav Morávek, Milada Horáková nebo Jan Palach. Diakonie ČCE už 30 let pomáhá lidem v nouzi. V dnešním světě máme nezastupitelnou roli. Nebojme se budoucnosti! Využijme dobu prázdných kostelů jako příležitost oslovit svět plný obav a nejistot. Jsem přesvědčen o tom, že každé živé a funkční společenství potřebuje inspirativní leadery a motivované pracovníky. Hledejme, vychovávejme a investujme do kvalitních lidí, které potřebujeme pro zářnou budoucnost církve.
David Kuboň, právník
Začít přemýšlet nejen v hranicích vlastního sboru, ale jako církev. Nenechat se semlít prognózami a experimentovat. Nebát se investovat do současnosti a radovat se z toho, že tvoříme společenství, přesahující aktuální problémy. Chtěl bych dělat všechno pro to, aby církev byla pestrá a takto se společně spolehla na Hospodina. Třeba tak budeme inspirací i pro naše bližní mimo církev. A když ne, aspoň můžeme mít radost, že jsme se o něco pokusili.
Matěj Opočenský, farář ČCE
S církví mě pojí pouze to, že pracuji v organizaci, kterou církev zřizuje. Necítím se tedy kompetentní doporučovat změny. Otázka v anketě mi ale připomněla zajímavou knihu, kterou jsem si pořídil v knihkupectví Kalich; jmenuje se //Svatý sex// (Debra Hirsch, Biblion 2020). Spíš než lechtivými pasážemi zaujala příležitostí nahlédnout do činnosti církve, kam spisovatelka patří, ale přitom působí i vně úzkého společenství způsobem, lišícím se od toho, jak si představuji vlažnou evangelizační činnost středoevropských církví. Kniha s provokativním titulem je svědectví o ohromující kapacitě změny a zároveň schopnosti uchovat v praxi to podstatné z Ježíšova učení.
Pavel Novák, Diakonie ČCE
To „v církvi“ vždy začíná u každého z nás doma. Zvláště nyní je důležité se snažit vcítit se do mladých u sebe doma. Co prožívají, co na ně doléhá, z čeho se radují. Snažit se o komunikaci, i když dávají najevo cokoliv. Hledat společně strávený aktivní čas. Více je posilovat, vést je k modlitbě a k tomu, jak chránit sami sebe a svůj „vnitřní svět“, ve kterém doma (v církvi) vyrostli.
David Šorm, farář ČCE
Myslím, že bychom mohli mnohem komplexněji pracovat s konfirmandy. Viděla jsem to v jednom sboru v Rakousku: Konfirmandi byli v centru dění, zmiňovali se třeba v ohláškách. U nás jsou vázáni převážně na faráře, případně na jeho nápady, kam je vzít na výlet atp. Zkouška je často jen před staršovstvem a ostatní je uvidí na pár minut při vlastní konfirmaci. Nechci to zobecňovat, mám samozřejmě přehled jen o několika sborech – ale ten obyčejný zájem ze strany mládeže i dospělých členů, to mi všeobecně chybí.
Ráchel Ridzoňová, studentka
Sdílejme spolu i něco jiného než svou víru. Kvůli víře jsme všichni ve stejné církvi, ale komunitu je potřeba tvořit i jinak. Máte ve sboru vášnivého zahrádkáře? Uspořádejte workshop, jak se starat o květiny. Píše někdo písničky, poezii? Udělejte koncert nebo autorské čtení. Máte ve sboru cizince? Může vám povyprávět o své zemi nebo vás naučit uvařit nějaké jídlo. Fotograf může vystavit své fotky. Vyrazte na výlet. Samozřejmě až to situace dovolí, snad už to bude brzy.
Tereza Pudlovská, studentka
připravila Jana Plíšková