(ČB 2/2016) V poslední době velmi aktuální a palčivé téma uprchlické krize se samozřejmě nevyhnulo ani akademické půdě. Mnozí ze studentů, kteří si lámali hlavu, jak skutečně pomoci, již na podzim vyjeli přímo na Balkán. Zde bezprostředně zažívali uprchlickou každodennost, poznali na vlastní kůži tvář této krize a především jednotlivé tváře uprchlíků, které televizní obrazovky

Poslechněte si článek:

smývaly v jednolitou masu. V podmáčeném poli, na rozbahněných cestách i pod spalujícím pozdně letním sluncem se najednou stíraly rozdíly mezi tím, kdo je Evropan, a kdo Syřan.

Zdaleka ne pro všechny studenty ovšem návratem do Čech celá epizoda pomoci skončila. Ani zde, už v pohodlí univerzity, nechtěli jen nečinně přihlížet, co se kdesi za hranicemi děje. Cítili, že je třeba, aby akademická obec vydala k současné situaci jasné stanovisko a již se neotáčela k celé věci zády. Tváří v tvář osobní zkušenosti s utrpením vnímali uprchlickou krizi především jako krizi člověka, nikoliv jako záležitost abstraktních politických otázek; hledali způsob, jak být druhému bližním. Bylo třeba jednat, tady a teď. A tak vzniklo Studentské hnutí za solidaritu, v počátku jen skupina několika studentů Filozofické fakulty UK, kteří se rozhodli využít svého statusu i vzdělání k tomu, aby pomáhali otevírat dialog s často nedostatečně informovanou veřejností a vést na toto téma rozumnou, kultivovanou a lidskou diskusi. Členové tohoto hnutí vlastními silami a z vlastní iniciativy pořádají na různých místech v Praze (ale i v regionech) přednášky a besedy s dobrovolníky a odborníky na danou problematiku.

Pro dialog s málo informovanou veřejností
Těsně před Vánocemi, 15. prosince 2015, uspořádalo Studentské hnutí za solidaritu díky spolupráci s farářkou Lydií Mamulovou besedu také v kostele u Salvátora v Praze. Zde na téma „Co jsou fakta, a co fámy?“ pohovořil Martin Balcar z Amnesty International a Diakonie ČCE, Jan Daniel z Ústavu mezinárodních vztahů, Jaroslav Cerman z HateFree Culture, Petr Štefan z organizace Člověk v tísni a Lukáš Střítecký, který vyjel jako dobrovolník přímo na Balkán. Smyslem této besedy bylo pokusit se poněkud uspořádat přehršel informací, které se v souvislosti s uprchlickou krizí objevují, rozehnat některé mýty a zkreslení, především však upozornit na to, že nelze lačně a bez ostražitosti hltat jakékoliv informace, které se k člověku donesou.

V přednáškové činnosti hodlá Studentské hnutí za solidaritu pokračovat i nadále. S vděčností mezi sebou uvítáme nové studenty i další ochotné lidi, kteří hledají, jak pomoci těm, jež byli do této nepříjemné situace vrženi. Rádi přijedeme diskutovat i do sboru, který bude mít zájem o uprchlicích hovořit jako o lidech nebo se bude chtít k pomoci přidat. Neboť je psáno (2K 9,7): Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť radostného dárce miluje Bůh.

Adéla Rozbořilová