(ČB 2/2016) „Na to neznám odpověď, ale znám příběh…,“ řekne strýček Ben Judit a Tobiášovi a vypráví. O stvoření světa, o Adamovi a Evě, o Abrahamovi, o Sodomě. Izraelci jsou ve vyhnanství v Babyloně, všechno svaté je pošlapáno, Jeruzalém a chrám jsou zničeny, bohoslužby jsou minulostí. Zdá se, že je Pán Bůh opustil a s jejich vírou je konec. „Sbohem, chráme,“ loučil se strýček Ben, když se ohlížel při odchodu z města. Ale už cestou do

Poslechněte si článek:

Babylona u potoka Jabok si začínají vyprávět příběh o Jákobovi, který byl na útěku a zdál se mu sen o sestupujících a vystupujících andělech. Pán Bůh Jákobovi slíbil, že bude s ním, ať půjde kamkoli, a zase se vrátí. Možná už po tomto vyprávění se Judit zdál krásný sen. V Babylonii si vyprávějí příběh o věži, která chtěla sahat až do nebe. Začínají slavit sobotu. Princezna šabat přichází i k lidem ve vyhnanství, ti ji vítají ještě vděčněji a radostněji než dříve ve své zemi. Stává se div, vůbec není samozřejmé, že Pán Bůh je se svým lidem i mimo zemi zaslíbenou, chrámem může být i obyčejný dům a zpívat a skládat písně můžeme i v cizině. Juditin tatínek po dlouhém zdráhání bere do ruky lyru a ozývají se žalmy. Strýček Ben vypráví příběhy, Judit a Tobiáš do vyprávění vstupují svými otázkami a úvahami. Kniha nám nastíní proces, jak vznikala Bible, resp. její text, který je odpovědí na otázky a potěšením v nouzi. Tak např. příběh o Jákobově návratu od Lábana podobně jako vyvedení z Egypta rezonují se situací vyhnanců v Babyloně. Příběhy v nás křísí naději. Vrátíte se, slibuje strýček Ben dětem. Nico ter Linden příběhy převypráví a občas něco přidá. Vysvětlení, vlastní názor, úvahu. Vícekrát je zdůrazněno slovo bratr. Není to nutně bratr pokrevní, ale člověk, o kterého nám jde nebo jít má. Máme být strážci svého bratra. Kain podobně jako bratři Josefovi. Také se opakovaně připomene, že Pán Bůh se zvláště stará o ty nejmenší; platí, že poslední budou první a nejmenší budou největší. Bůh má starost o Ábela, který zmizel jako pára, pak o Kaina, kterého by kdokoli mohl spravedlivě zabít, o odstrčenou Hagar, o nemilovanou Leu. Do světa Bible jsme vtaženi i jazykem, autor používá biblická slova a nenásilně připomene širší souvislosti termínů. Stejně jako je to v Bibli, do Egypta se sestupuje, je to sešup dolů. Nebo se vícekrát v různých situacích ozve, že něco je, nebo není dobré. Dobré bylo stvoření na počátku. A hebrejské porodní báby vědí, že by nebylo dobré zabíjet novorozené chlapce. Noe věděl, že je dobré postavit archu, Mojžíšova maminka pochopila, že není dobré syna hodit do Nilu, tak pro něho vyrobila ošatku, vlastně malou archu. Když lidé něco pochopí a dobré udělají, Pán Bůh na nebi se usmívá. Autor knihy dává důraz na jména. Vysvětluje, co znamenají. Porodní báby se jmenují Šifra a Púa, to je Krásná a Zářivá. V Hospodinových očích. Někdy je jméno modlitbou. Např. když Josef v Egyptě pojmenuje své syny Efraim a Manase. Manase znamená Bůh mi dal zapomenout na všechno mé trápení a na celý dům mého otce. Jméno vyjadřuje doufání, chtění. Jméno Efraim znamená Bůh mě učinil plodným v zemi mého utrpení. Text knihy je živý, jazyk hravý, autor píše s radostí. Pro děti doplní drobné detaily. Třeba když se smutný Abraham vyjde v noci dívat na hvězdy, velbloud vedle jeho stanu „na chvíli zvedne hlavu a pak zase usne“. Kniha ožívá také díky osobitým ilustracím malířky Ceseli Josephus Jitty. Některé obrázky vypadají jednoduše, jako pár čar a barevných fleků, které se náhodně sešly spolu na stránce, ale možná jsou výmluvné právě svou jednoduchostí. Třeba smutný pohled Abrahama do nebe, krásná pastýřka Ráchel s velkým stádem ovcí, Abrahamův sen o obětování syna. Vlastně jsou obrázky podobně promyšlené jako text knihy. Není jedno, na kterou stranu se postava dívá, jak moc má zakloněnou hlavu, kam směřují její ruce. V doslovu autor píše: „Sepsal jsem tuto knihu tak, jako by byly všechny příběhy zapsány ve vyhnanství, což ovšem není úplně přesné. Pro vypravěče vlastně není tak důležité, kde a kdy se příběhy zformovaly. Knihy Tóry nejsou knihy dějepisu, jsou to směrnice pro život. Vypravěč je prostě má vyprávět a vykládat, je to jako v muzeu starých předmětů: bez průvodce vám mnohé unikne nebo mnohému neporozumíte.“ Země pod duhou u nás není první knihou tohoto holandského faráře. V nakladatelství Eman již vyšly pro děti knihy Král na oslu (příběh o vzniku evangelií) a Tobiáš, dále knihy Povídá se… podle Tóry a Povídá se… podle Marka a Matouše. Na závěr slovo vydavatele Tomáše Trusiny: „Přejeme vám, abyste objevili a potkali v příbězích Tóry tu sílu, která staví na nohy, dává půdu pod nohama a umožňuje život a svět vidět jako zemi pod duhou.“

Lenka Ridzoňová