Jiří Pavlica, umělecký vedoucí Hradišťanu
Uvědomuji si to každý den…

Dan Petříček, vojenský kaplan na misi v Afghánistánu
Často vnímám svoji smrtelnost, život nemám pevně v rukou. Naposled jsem si to uvědomil při zemětřesení. V takových chvílích nějak duši cítím.

Magdaléna Trgalová, farářka na rodičovské dovolené
Dost často po probuzení z výrazného snu, ale naposledy při četbě lyrické poezie; báseň do mě zapadla jako poslední dílek do mozaiky. Jako bych jí dokázala rozumět – nebo ona mně? Jednoduše pohladila po duši.

Petr Pazdera Payne, teolog a literát
Před několika dny jsem přemýšlel o mrtvých zjevujících se ve snech. Bez duší, jejich i mojí, to nedává smysl.

Jaromír Plíšek, diplomat
První, co se mi při otázce po duši vybavilo, byla jedna stará písnička od skupiny Olympik „Jednou jsem zjistil, že vlastně duši mám“. Její text myslím teologicky nijak zvlášť na výši není, ale stejně je ta písnička pěkná. Duše já říkám tomu čemusi, co některé lidi bolí takhle někde za prsní kostí, když se děje něco, z čeho člověka může duše bolet. Kdy se to stalo naposledy, si přesně nepamatuju, možná se mi to děje poslední dobou méně než dřív, což bude spíše postupující otupělostí než tím, že by ubývalo důvodů. Jinak jsem slyšel mnohé teologické (asi hlavně evangelické) autority poukazovat na to, že široce rozšířená lidová představa duše jako nějaké entity nezávislé na těle je nebiblická, tak jsem na to dost ostražitý.

DaZ