(ČB 12/2015) Jakým způsobem mistra Jana uctít napořád? Oslavy šestistého výročí jeho tragické smrti byly jistě důležité, byly působivé, ale pominou. Jak tedy docílit připomínky trvalé, viditelného „výkřiku“, upozorňujícího na to zásadní, co má platnost věčnou? Lze tak učinit i krátkou větou, ale jak nesnadno uskutečnitelnou…
Destičky na budově bývalého Františkánského kláštera v Kostnici
Měli bychom být opravdu vděčni: jednak Spolku pro připomínku odkazu mistra Jana Husa s jeho předsedou Hynkem Fajmonem za to, že se do celé věci pustil, že se rozhodl umělecko-architektonickou soutěž, jejímž výsledkem měla být dvě moderní umělecká díla, pro Prahu a Kostnici, zorganizovat. A jednak a hlavně samotným tvůrcům, trojici mladých výtvarníků – Jerrymu Kozovi, Adamu Jirkalovi a Martinu Papcúnovi, jejichž dílo uspělo.
Naléhavost jejich artefaktu se dotkne opravdu nás všech, kdo půjdeme třeba i jen náhodou kolem; nového díla na zdi Betlémské kaple, které je zde právě od 6. července tohoto roku, si totiž nelze nevšimnout. Půjdeme-li ovšem v pravý čas. Umělecký výtvor k Husově památce je totiž v celé kráse vidět jen někdy. Je závislý na počasí, na denní době. David Vávra, člen soutěžní komise, v níž „seděl“ i náš synodní senior Joel Ruml, konstatoval jeho závislost „na Boží vůli – náhodě slunečního svitu“. Jako by se i tím upomínalo na pomíjivost a křehkost života Janova i životů nás všech. A to je nanejvýš případné.
Jak však může být viditelnost kulturní památky na čase závislá?
Ano, může. Artefakt sestává z osmi desek z nerezového plechu, rozmístěných po zdi kaple jako stupně. Jako by se po nich dalo stoupat vzhůru… Můžou nám připomenout i svazky Husova učení. Rozhodně nás však nutí zvednout hlavu, podívat se vzhůru, k nebi.
Destičky na fasádě Betlémské kaple v Praze
Co však ta závislost na slunečních paprscích?
Jednotlivé stupně jsou prořezány přesně tak, aby slunce ve stínu pod deskami nakreslilo písmena. A když poodstoupíme, můžeme číst. Číst nápis výmluvný právě svou strohostí, výmluvnější než sáhodlouhé nápisy, a sdělující Husův pevný celoživotní postoj. ZA PRAVDU. V Kostnici je totéž, jen sdělení sestává pouze z jednoho slova: WAHRHEIT. Myšlenka přetrvávající naši časnost.
Nejlépe viditelný a nejvíce prozářený však nápis bude jen v červnu a v červenci a vůbec nejdokonaleší poloha stínu se ukáže za celý rok jen dvakrát – 6. června, tedy na začátku Husova kostnického procesu, a 6. července, v den jeho upálení.
Pomíjivost a křehkost života, přitom však stálost a pevnost myšlenek, hodnot a především víry. To vše se do nápisu promítá. Věřme, že je na zdi kaple Betlémské ukotven navěky.
Jana Plíšková