(ČB 9/2015)
Ivan Binar, spisovatel
Nic. Nedám se přece zotročit blbostí, která se roztahuje.

Petr Pazdera Payne, filozof a literát
Vždycky, dneska i včera: ve své podstatě nějaká lež nebo polopravda. Prostor ankety nedovoluje téma dále rozebírat, ale myslím, že je to jasné, jak se říká: jako facka.

Pavel Klinecký, šedesátník
Nedostatek času, stres, taky trochu tělo, žádající si stále větší pozornost. S alkoholem, cigaretami a sexem jsem se už vyrovnal.

Pavel Klinecký, farář
Děti učím: „Proč cesta ze země otroctví do země svobody vede pouští?“ „Aby se ukázalo, že cesta z otroctví do svobody není procházka růžovou zahradou.“ „Co je to otroctví?“ „Stav, kdy pánem mého života je cokoliv jiného než pravý Pán života.“ U mě to bývá nejčastěji nedostatek času, stres, obavy z různých věcí a o různé věci. A o lidi.

Šárka Grauová, portugistka a překladatelka
Jako člověku žijícímu v akademické sféře mě zotročuje důraz na výkon, pokud možno měřitelný, a stále rostoucí byrokracie. Proti jednomu ani druhému není odvolání.

Alena Fendrychová, pracovnice s uprchlíky
Necítím žádné vnější zotročení ze strany státu či ostatních lidí. Snad by se dalo říci, že mne určitým způsobem omezuje ve vztahu k ostatním moje nechuť s někým jít do sporu, říkat nepříjemné věci, názory, o kterých vím, že vyvolají konflikt. Potom si některé věci nechám pro sebe, i když si myslím, že bych je měla říci. Ale vlastně si nemyslím, že by se tohle dalo nazvat zotročením.

Jitka Klubalová, členka poradního odboru SR pro lidská práva
Největším otrokářem jsem sama sobě. Vnější svobodu jsme si vybojovali v listopadu 1989, ale ta vnitřní nesvoboda ve mně (v nás?) stále zůstává.

Jaromír Plíšek, diplomat
Asi nejvíc moje vlastní tužby zajistit si nějakým hmatatelným způsobem (jak jen možno) „bezproblémové“ trávení dní, jejichž zásoba se už pomalu tenčí. Ve světle biblických svědectví čirá pošetilost, já vím. Ale je v tom cosi spontánního a zdá se, že v tom nejsem ani zdaleka sám.

DaZ, foto Josef Ženatý