(ČB 9/2015) Při slově pouť si většinou vybavíme kolotoče, houpačky, nejrůznější atrakce a laskominy. Ale slovo pouť označovalo původně putování, tedy cestu. Poutník je ten, kdo putuje.

Na poutníky, kteří putují přibližně tou samou cestou, jako putoval před šesti staletími mistr Jan Hus, se proměnila skupinka nadšenců z Českého Brodu. V dobových krojích a za technické podpory žebřiňáku taženého koňmi se vydali z hradu Krakovec u Rakovníka s cílem dojít na konci července až do Kostnice. Tato originální myšlenka zaujala řadu dalších lidí, mezi kterými jsem byla i já a na čtyři dny jsem se stala součástí této putující skupinky. Většinou v horku červencových dní, po polních, asfaltových, ale také lesních cestách jsme každý den putovali líbeznou českou krajinou, poznávali se a dívali se kolem. V cíli denní etapy na nás často čekalo nějaké překvapení. Leckdy tím milým překvapením byli lidé, kteří nám, unaveným poutníkům, s úsměvem a otevřeným srdcem nabídli potřebný azyl a někdy i vlastnoručně připravené pohoštění. S takovouto vstřícností jsme se setkali v Mladoticích, v Nečtinech, v Lestkově i v Tachově. Pod pojmem azyl si ale nepředstavujte hotel či penzion s dostatečným počtem postelí. Byli jsme vděčni za pouhou střechu nad hlavou; za lože sloužila karimatka a spacák na podlaze tělocvičny či hospodského sálu.

Otcem myšlenky a zároveň jejím realizátorem je pan Petr Brožek, který pouť podniká se svými přáteli už poněkolikáté. Až letos je však cesta naplánována opravdu až do Kostnice.

Autor myšlenky putování z Krakovce do Kostnice, pan Petr Brožek, má o cestě jasnou představu – aby každý, kdo se rozhodne putovat, měl možnost skromně přenocovat a pokračovat v mnohadenní pěší pouti dál.
Přeji nejen jemu, ale zejména budoucím poutníkům, aby se jim tato vize brzy stala skutečností. Je opravdu nevšedním zážitkem putovat od vesnice k vesnici či městu, vnímat přirozenou krásu přírody, dávnou i nedávnou historii krajiny, a přitom zklidňovat a pročišťovat svou unavenou mysl. Můžete to někdy zkusit, za trochu nepohodlí a námahy to určitě stojí.

Irena Řezníčková