(ČB 7-8/2015) Eurodiaconie je evropská federace sociálních a zdravotních organizací založených na křesťanské víře a podporujících sociální spravedlnost. V současnosti ji tvoří 44 národních a regionálních organizací z 32 zemí. Její letošní valné shromáždění bylo vedeno heslem: „Zaplňovat mezery, přinášet naději: Diakonie v proměňující se Evropě“.

Na 90 účastníků se sjelo do katalánského města Barcelona, kde byla jejich hostitelem Španělská evangelická církev. A Španělsko, jako jedna ze zemí, která se nejobtížněji vypořádává s důsledky finanční krize, bylo také v úvodním referátu předsedy Španělské evangelické církve Joela Cortése i Casalse představováno jako prostor, který je zvrásněn mnoha hlubokými příkopy – na té odvrácené straně jsou zástupy lidí, kteří zakoušejí chudobu nezaměstnaných, migrantů, seniorů, lidí společensky izolovaných, Romů… A v tom výčtu se objevil poměrně nový termín: „chudí pracující“,  totiž ti, kteří nějaké zaměstnání mají, ale výdělek jim nestačí na pokrytí základních životních potřeb. Snad jen jeden údaj na ilustraci závažných problémů, kterým Španělé čelí – za dobu, po kterou konference trvala, zde podle statistiky přišlo o bydlení 360 rodin.

Doplňujícím příspěvkem k tématu aktuálních problémů Evropy byla přednáška faráře Massima Aquilanteho z Federace protestantských církví v Itálii, který názorně líčil problémy s imigranty z Afriky, mířících zvláště na italský ostrov Lampedusa, který je blíže africkému pobřeží, a tak se stává cílem mnoha migrantů. V atmosféře rostoucí nevraživosti vůči těžko zvladatelnému množství migrantů se italské církve snaží tento odmítavý postoj proměňovat a podávat pomocnou ruku těm, kteří se z různých důvodů dostali do obtížné životní situace.

Náplň konference (kromě obvyklého schvalování hospodářské zprávy a zprávy o činnosti za rok 2014 a volby nové Dozorčí rady) ovšem nebyla tvořena jen těmito neveselými referáty, které na konkrétních příkladech demonstrovaly neradostnou skutečnost našich mnohých evropských spoluobčanů. Na programu byla i řada „dílen“, ve kterých různé členské organizace Eurodiaconie ukazovaly, co dělají v místech svého působení pro pomoc svým bližním, jak konkrétně plní své poslání a přinášejí pomoc a záblesky naděje pro budoucnost. Užitečná byla také možnost navštívit některá ze sociálních zařízení, která Španělská evangelická církev v Barceloně provozuje.

Členem Eurodiaconie je také Diakonie Českobratrské církve evangelické a její ředitel br. Petr Haška byl řádným členem letošní výroční konference. Eurodiaconie není pouze platformou pro spolupráci na různých projektech; podstatný význam spočívá také ve skutečnosti, že sídlí v Bruselu a snaží se před členy Evropskému parlamentu a dalších vlivných osobností poukazovat na sociální problémy a důsledky přijetí/nepřijetí některých zákonů z oblasti, kterou evropské diakonie pokrývají a kde mají zkušenosti opravdu z první ruky.

Bohumil Kejř