(ČB 5/2015) Pojem „válečná zóna“ znali donedávna lidé na východě Ukrajiny jen z historických knih. Pro obyvatele Doněckého a Luhanského regionu je to však už více než rok realita. V říjnu 2014 zorganizoval Dimitrij Ličiman poprvé pro oběti války sbírku potravin, oblečení a léků. Pomoc se posílala přímo do Doněcku, kde byla skupina křesťanů, navdory bombardování připravených jít do nemocnic a sklepů, aby lidem přinesli teplé jídlo a poskytli pomoc těm, kteří přežívají v nelidských podmínkách. Mladí křesťané zvěstovali s humanitární pomocí naději a víru ve Spasitele.

Konkrétní pomoc se formuje
Mezitím se v 230 km vzdáleném Záporoží již pod hlavičkou mise „Mír domu vašemu“ aktivně pracovalo na získávání finančních prostředků pro lidi z oblastí zasažených válkou. Bůh probouzel obětavá srdce lidí, takže obyvatelé těžce zkoušených měst Doněck, Kurachovo či Krasnogorovka mohli vidět zázrak: Přes den kanonáda a čekání na smrt, večer se na prahu sklepa objeví skupinka mladých křesťanů a rozdává potravinové balíčky.

Všední dny dobrovolníků
Jednou za týden vyráží do Doněcké oblasti auto s dobrovolníky s přívěsem plným potravin. Pokaždé se místní obyvatelé diví: „Vy máte ale štěstí, protože ta cesta, po které jste přijeli, se pravidelně ostřeluje!“ Navštěvovaná města leží v bojové linii, jsou ostřelována raketomety. Postupně se proměnila v města duchů s vylidněnými ulicemi a ozvěnou bojů. Ti kdo neuprchli, většinou staří a nemocní lidé nebo lidé s dětmi, se schovávají v temných a vlhkých sklepech. Při pohledu na potraviny a léky pláčou, často jsou zranění, nemocní a hladoví – na toto nebyli připraveni.

Přes mnohá jednání není v oblasti příměří ani v březnu 2015. Civilisté umírají hladem a zimou. Záchranka odmítá jezdit do míst, kde se aktivně bojuje, lidé umírají na banální nemoci kvůli nedostatku léků. Vojenský konflikt na východě Ukrajiny se proměňuje v katastrofu globálních rozměrů. Přežít je možné jen s účinnou pomocí z míst, kde se nebojuje.

Úryvky z kroniky Dimitrije Ličimana

Doněck, 20. 1. 2015
Cesta byla požehnána, ale jako vždy náročná. Dodávka s přívěsem naložená až po strop. Zimou a hladem zemřelo v Doněcku již 11 lidí. Po celou dobu bylo slyšet výbuchy i aktivní přestřelky. Ulice jsou prázdné, nejde elektřina, plyn, není čím topit. Část potravin jsme složili v kostele Krista Spasitele, zde křesťané připravují teplé jídlo pro hladovějící ve městě. Část jsme složili v Baptistické církvi v ul. Žukova, budou rozdávat jídlo potřebným. Nejtěžší je navštěvovat sklepy pod paneláky, ve kterých žijí skupiny lidí už od června. Nemají kam jít a bez ohledu na situaci chtějí žít! Odvezli jsme dva lidi – Sergeje a Dášu. Dáša měla závažnou popáleninu na noze, kterou nikdo neošetřil a ve sklepě v nehygienických podmínkách rána začala hnisat. V Záporoží ji okamžitě vzali do nemocnice, ránu ošetřili, dostala injekčně antibiotika. Dnes i každý další den ji půjdeme navštívit. Modlete se, připojte se!

Krasnogorovka 27. 2. 2015
Jen co jsme vyjeli ze Záporoží, vzpomněl jsem si, že jsem ve zmatku a spěchu zapomněl doklady od nákladu. Museli jsme se vrátit. Po cestě nás zradila pneumatika, naštěstí jsme měli rezervu. Je čím dál obtížnější se dostat na frontovou linii, vojáci vyžadovali povolení od ministerstva. Promluvil jsem s nimi – kdo jsme a kam jedeme, nakonec nás pustili. Prvně jsme zastavili v srdci Krasnogorovky, kde nás čekali věřící, kteří pomáhají. Složili jsme tam část humanitární pomoci – cukr, mouku, luštěniny, krupky, těstoviny, konzervy, máslo, olej, chleba a další. Také hygienické potřeby, oblečení a léky – antibiotika, antipyretika, léky na bolesti krku, žaludku, jód, obvazy atd. Navštívili jsme znovu sklepy a úkryty, kde žijí lidé s dětmi a psy. Dali jsme jim potravinové balíčky. Slíbili jsme, že se budeme vracet – nenecháme je! Jak se setmělo, v panelácích nás do svých sklepů nepouštěli, byli zavřeni zevnitř. Tak jsme museli na sídlištích hlásat: Chleba, jídlo! A lidé přicházeli. Rozdávali jsme každému. Odvezli jsme do Záporoží ženu, která měla vysoké teploty a již neměla sílu přežívat hrůzy války. Po cestě nám vyprávěla spoustu hrozného, co neukazují v televizi.

Doněck, 7. 3. 2015
Díky všem dárcům za modlitby i za finanční podporu! Navštívili jsme jižní a východní předměstí. Tato část města je těžce poškozena, všechno rozbité, ale lidé tam stále jsou. Po celou dobu jsme neslyšeli jediný výstřel, žádný výbuch. Prosíme Pána, aby to „ticho“ bylo napořád. Když nastalo příměří, lidé se postupně začali stěhovat ze sklepů do svých bytů a domů. Přesto všechny suterény a úkryty zůstávají v pohotovosti. Někteří tam zůstávají, protože nemají kam jít. Rozdávali jsme potraviny a Boží slovo. Mluvíme s lidmi, hodně pláčou a prosí nás, abychom je neopouštěli, a přijeli zase.

Avdějevka, 4. 4. 2015
V 7 hodin odjíždíme ze Záporoží, naložen čerstvý chléb. Chceme navštívit město Avdějevku, kde se bojuje, můžeme se tam dostat jen v doprovodu armády. Dali nám vysílačku, někde nás doprovázejí se zapnutými výstražnými světly a sirénou. Avdějevka moc trpí válkou, většina lidí město opustila. Zůstávají jen senioři a ti, kteří nemají kam jít, včetně dětí. Při rozdělování potravin dav lidí narůstal, tvořily se dlouhé fronty. Lidé v nouzi byli velmi hluční, protože se každý bál, že se na něho nedostane. Díky Bohu, vyšlo na všechny! S chlebem všude rozdáváme evangelium, snažíme se mluvit o tom, kdo jsme, a o Kristu, který nás k cestě sem inspiroval. Děkujeme zdejší Charitě za pomoc při organizaci vojenského doprovodu!

Marjinka, 16. 4. 2015
Jedna z nejtěžších cest do Doněcké oblasti. Město se nachází v první linii bojů a je neustále pod palbou. Spousta lidí byla pohřbena zaživa ve svých domech. Mnohokrát jsme museli zadržovat pláč. Těm kdo tam ještě zůstali, vyprávíme o Kristu, že je má rád a nikdy je nenechá. Od 25. dubna vaříme teplé jídlo pro chudé a hladovějící lidi přímo v kostele, ale zatím máme málo prostředků.

Zprávu Anny Akimové a úryvky z kroniky Dimitrije Ličimana přeložil Valentin Jančík, foto Julia Danilčenková, zpracovala Daniela Ženatá

(více na www.worldyourhome.com;  https://www.facebook.com/worldyourhome)